Ing. Jaroslav Ryba

„Jinak ale těch čtyři pět lágrů bylo zaplocených a v rozích byly střílny, tam byly takový věže, jako když jdete na čekanou. Tam byly tyhle střílny a tam byli civilní vojáci, normálně jako ozbrojený. My jsme celou vojnu neměli v ruce zbraň. Co jsem byl já, tak jsme měli akorát sbíječku nebo lopatu nebo majzlík a podobně. My, tamta naše skupina, jsme zbraň ani nedrželi nikdy. Nikdy jsem v ruce neměl zbraň, nikdy. Taky mám šílenej odpor ke zbraním.“

„A když chcete něco veselýho, tak my jsme se na vojně chytali, kde čeho jsme mohli. A tahle naše skupina vytvořila takzvanej aranžérskej kroužek. Nikdo jsme o tom neměli ani ánunk, ale zdobili jsme. Byli jsme pověřený vyzdobit PTS, to byla politicko-vzdělávací (nebo jak se tomu říkalo) místnost, takovej menší sálek to byl, abychom ho připravili pro volby. Dostali jsme takový štosy, balíčky, tuby různých hesel. No, a byli jsme požádáni nebo dostali jsme příkazem, že musíme připravit tu místnost k volbám. Tak jsme připravili místnost k volbám, samozřejmě jsme ji vyzdobili. A kamarád Olda měl spásnej nápad. Měli jsme samozřejmě při tom zdobení, to se tenkrát hodně pilo, vodku a rum (nic jinýho moc nebylo). Měli jsme tam teda pár lahví, nás bylo osm, devět, deset a zdobili jsme a zdobili jsme. Pak přišel velitel na kontrolu, kontroloval a říkal: ‚Vy tady máte něco k pití ne?‘ ‚Ne, nemáme nic.‘ On hledal, hledal, opravdu prošmátral, co mohl. Když odešel a my jsme měli jistotu, že už je pryč, tak jak jsme tam měli busty Stalina a Gottwalda, tak ony jsou dutý a my jsme v nich měli ty lahve uložený a nepřišel na to vůbec.“