Pavel Russnák

* 1934

  • „Bylo úředně rozhodnuto, že řeckokatolická církev je zakázaná. Přišel nátlak, aby řeckokatoličtí kněží přešli na pravoslaví. Samozřejmě to přineslo velký odpor. Doba byla taková, že kdo nechtěl, byl zbaven úřadu, a když nepodepsal souhlas, tak to přestal vykonávat a ztratil zaměstnání. Málo lidí ví, že většina z nich byla přestěhována na Moravu a do Česka, a to hlavně do pohraničí, kde byly tenkrát možnosti ubytování. Naše rodina dopadla taky tak. Dostali jsme dekret, že se stěhujeme do Starého Města pod Sněžníkem. Předtím měl otec ještě pracovat v dolech v Ostravě, ale pak zjistili, že živitele rodiny nemohou dát pryč. Tak zpátky, a že nás vystěhujou všechny. Tak se stalo, že mnoho řeckokatolických kněží se dostalo tady do oblasti Moravy a Čech.“

  • „Jednou nás starší doma svolal a ptal se nás, jestli to má podepsat. Dohodli jsme se, že ne. Pak už nezbývalo nic jiného. Maminka s dětma zůstala sama a já jsem mezitím byl už v Brně, protože to byly prázdniny. Po těch prázdninách jsme už jeli. Chtěl jsem ale říct, jak jsem přišel do Brna. V tom Humenném po roce čtyřicet osm začal nátlak. Hlavně v roce devětačtyřicet a padesát. Kam jsme přišli na úřady, na poštu, do obchodu, do školy a tak dál a všude byly plakáty: Oslovujeme se súdruh, súdružka, zdravíme sa čest práci. Koho jste neznal, tak jste musel oslovit ,súdruh', nebo bylo zle. Když jsme přišli do obchodu a neřekli jsme ,Čest práci', tak jsme museli ven. Takový tam byly poměry. Já když jsem přišel do Brna a tam bylo připravený ubytování pro lidi na zaškolení, přišli jsme tam: ,Pane, toto, pane, támhle to.' Já jsem říkal: ,Jéminkote, s tím bych tady neuspěl, kdybych začal zdravit ,Čest práci' a říkat chlapům ,súdruh'. Přišli jsme do první brněnské fabriky a hned: ,Pane mistr.' To bylo úplně o něčem jiném. Byl jsem jako v Jiříkově vidění.“

  • „Můj strejda, bratr našeho táty, ten byl taky doktor teologie a jeho z Prešova vystěhovali do Třemešné u Města Albrechtice u Krnova. Jenomže on tam vážně onemocněl při nějakých pracích venku v terénu. Mrazy a byl tam nucen pracovat přímo v JZD. Nebyl na to samozřejmě zvyklý. Strašně se tam nachladil a hned v tom následujícím roce po vystěhování v Krnově zemřel. Pochován je na Slovensku. Strýc, doktor Mikuláš Russnák mladší.“

  • „My jsme byli třináctičlenná rodina, kterou vystěhovali. Na našeho tátu byl dělaný strašně velký nátlak. Jenom z toho důvodu, že se domnívali, když je nás tolik dětí, tak nebudeme moct udělat nic jiného než souhlasit přestoupit a zůstat na Slovensku. Nestalo se a byli jsme vystěhováni do Starého Města. Ve Starým Městě byl další kněz, který sem byl vystěhován. Byl to pan farář Tirpak. Byl ze Sečovce z východního Slovenska blízko Michalovců. Byl i s rodinou ve Starým Městě a byl poměrně mladší. A pracoval tady v rudných dolech ve Vrbně. Měl tam jít pracovat i táta, ale protože z té Ostravy dostal potvrzení, že nemůže pracovat v podzemí, tak nakonec pracoval v Moravolenu a tam navážel bedny s materiálem a potom byl tady u obsluhy malé vodní elektrárny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Staré Město pod Sněžníkem, 21.01.2013

    (audio)
    délka: 03:21:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Patnáct statečných

Pavel Russnák v roce 1952.JPG (historic)
Pavel Russnák

Pavel Russnák se narodil v roce 1934 v obci Poráč na Slovensku. Pochází z patnáctičlenné rodiny, která byla v roce 1950 v rámci akce P komunistickými úřady vystěhována ze Slovenska do malého příhraničního městečka Staré Město pod Sněžníkem. Otec Pavel Russnák starší byl totiž řeckokatolickým knězem a i přes nátlak odmítl přestoupit k pravoslaví. Byl poslán do dolů v Ostravě a později i s rodinou vystěhován ze svého rodného kraje. Kvůli členství v řeckokatolické církvi byli perzekuováni i další členové rodiny. Bratr pamětníka Boris strávil několik let v PTP, strýc Mikuláš Russnák mladší byl vystěhován na práci do Třemešné a následkem pracovních podmínek po roce zemřel. Protože se rodina dostala do tíživé finanční situace, musel pamětník odejít z gymnázia a zapojit se do pracovního procesu. Maturitu si dodělal až po letech při večerním studiu. Zatímco otec a velká část rodiny se na konci šedesátých let vrátili na Slovensko, Pavel Russnák zůstal se svou ženou ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde žije i dnes. V únoru 2012 byla Pavlovi Russnákovi staršímu odhalena pamětní deska na řeckokatolickém kostele svatého Petra a Pavla v Humenném.