Pedro Roig

* 1940

  • „Jaký je problém a proč je následnictví křehké? Protože legitimita revoluce má nebo měla mnoho společného se třemi prvky: 1. Charisma Fidela Castra, které už zaniklo. 2. Polonáboženská ideologie marxismu, která kdysi poskytovala motivaci. A 3. Loajalita k revoluci, která byla tvrdě vynucována a jakékoli odchýlení od marxisticko-totalitní ideologie trestala státní bezpečnost. Kubánská armáda se postupně zmenšuje a stále více se přesouvá do sféry obchodu. Naopak Ministerstvo vnitra zůstává klíčovým mocenským centrem, kam se nyní koncentrují hlavní síly režimu. Jenže to k udržení moci dlouhodobě nestačí. Vedení režimu nyní zoufale hledá novou legitimitu, která by byla možná pouze tehdy, pokud by dokázali zlepšit životní úroveň Kubánců. Pokud toho nebudou schopni, nečeká je občanská válka, ale kvůli násilné kultuře, v níž byla revoluce vychována, se mezi sebou začnou likvidovat, jakmile přijdou problémy, které nebudou umět řešit. Ekonomická krize a s ní i legitimita celého procesu se postupně vytrácejí.“

  • „Problém je: kdo určuje, co je obecné blaho a jak se rozděluje? A jejich odpověď je – a tady se dostáváme k něčemu téměř náboženskému, téměř mystickému – že to určuje skupina předem vybraných jedinců, kteří jsou ideologicky velmi čistí, a které oni nazývají avantgardou procesu. Tato avantgarda rozhoduje o tom, co je obecné blaho, určuje, jak se rozdělují prostředky, a zároveň je to ona, kdo trestá. Existuje citát od Jeana-Jacquese Rousseaua, který říká: Já tě osvobodím, i kdybych tě k tomu měl donutit.“

  • „Později jsem se přidal k Jorgemu Mas Canosovi do Kubánsko-americké národní nadace a změnili jsme koncept. Začali jsme se věnovat lobbingu ve Washingtonu, a byli jsme velmi úspěšní, protože v té době už moje generace dosáhla určité ekonomické a finanční prominence a nepotřebovali jsme nikoho jiného než naše vlastní peníze, naši ekonomiku, naše fondy, které jsme investovali do tohoto lobbingu, jenž byl nesmírně úspěšný. To, co jsme dělali, bylo donutit amerického politika zaplatit cenu za to, že se objímal s Castrovými. Nám bylo jedno, zda byl demokrat nebo republikán – pokud se nějaký americký kongresman objímal s Castrem, my jsme finančně podpořili jeho protivníka. A když si uvědomili, že to děláme pokaždé, začali chápat, že to má svou cenu – pokud se někdo objímal s Castrem, věděli, že se objeví skupina Kubánců z Miami, která přijede třeba do Wisconsinu, Severní Karolíny, Jižní Dakoty... kamkoli bylo třeba – a podpoří jejich soupeře finančně. Postupně jsme si tím vybudovali respekt a prestiž, což nám zajistilo velký vliv ve Washingtonu.“

  • „Nakonec bylo rozhodnuto tuto operaci zrušit, přerušit, a nám, po několika rozkazech a protichůdných rozkazech, bylo nařízeno zamířit do zátoky Sviní, kam naše loď dorazila 17. dubna kolem třetí odpoledne. Zmatek v té chvíli byl tak obrovský, že jedna z lodí naší brigády nás málem v té chaosu zaměnila za castristickou loď a málem na nás zahájili palbu, což by nás potopilo přímo v zátoce Sviní. To nám ukázalo, do jaké míry se situace v těch chvílích vymkla kontrole. Zátoka Sviní byla obrovskou chybou, protože základní předpoklady – kontrola pláže a vzdušného prostoru – nebyly splněny.“

  • „Bouřím se, protože mi nedovolují říkat, co chci říkat. A když cítím – a je to něco úplně základního – že si musím dávat pozor na to, co řeknu, protože by to mohlo mít vážné následky, tehdy jsem pochopil, že do tohoto procesu nepatřím. A protože jsem byl vycvičen k boji, rozhodl jsem se bojovat. Odjel jsem do Santiaga a tam mi mezi přáteli – vzpomínám si, že to bylo právě v mém milovaném Colegio Dolores – skupina přátel řekla: Ve Spojených státech se začíná formovat skupina, kterou Američané cvičí k boji za změnu této situace. V té době se mluvilo o tom, že Castro by mohl být komunista, ale on to stále popíral. Když jsem se přidal k tomuto novému boji, bylo to kvůli svobodě slova. Nechte mě bez strachu z represí říkat, co chci říkat! Chci svobodu slova. Jen málokdo tehdy tušil, že to, co přijde, bude ještě horší než to, co jsem v té chvíli prožíval.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, 18.05.2017

    (audio)
    délka: 01:05:53
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bouřím se, protože mi nedovolují říkat to, co já chci říct

Pedro Roig during the interview, Miami, May 2017
Pedro Roig during the interview, Miami, May 2017
zdroj: archivo de Post Bellum

Pedro Roig se narodil 24. července 1940 v Santiagu de Cuba. Jeho otec byl právník, notář a profesor historie, jeho matka byla učitelka angličtiny. Má tři sourozence. Pedro získal vzdělání na jezuitské škole Dolores, kterou považuje za vynikající díky jezuitským učitelům. Bojoval proti režimu Batisty, což vedlo jeho rodiče k rozhodnutí poslat ho do Spojených států. Po Castrově revoluci se vrátil na Kubu s velkými očekáváními, ale brzy pochopil, že Castrův režim se mění v totalitní systém. Rozhodl se emigrovat do Spojených států, kde se přidal ke skupině kubánských exulantů, kteří se později formovali do Brigády 2506. Po neúspěchu invaze v zátoce Sviní se vrátil do Spojených států, kde vystudoval právo. Pracoval jako ředitel rádia a televize Martí a také v Kubánsko-americké národní nadaci (Fundación Nacional Cubano Americana), kde se věnoval ovlivňování americké politiky s cílem oslabit vládu Fidela Castra.