Pedro Roig

„Problém je: kdo určuje, co je obecné blaho a jak se rozděluje? A jejich odpověď je – a tady se dostáváme k něčemu téměř náboženskému, téměř mystickému – že to určuje skupina předem vybraných jedinců, kteří jsou ideologicky velmi čistí, a které oni nazývají avantgardou procesu. Tato avantgarda rozhoduje o tom, co je obecné blaho, určuje, jak se rozdělují prostředky, a zároveň je to ona, kdo trestá. Existuje citát od Jeana-Jacquese Rousseaua, který říká: Já tě osvobodím, i kdybych tě k tomu měl donutit.“

„Později jsem se přidal k Jorgemu Mas Canosovi do Kubánsko-americké národní nadace a změnili jsme koncept. Začali jsme se věnovat lobbingu ve Washingtonu, a byli jsme velmi úspěšní, protože v té době už moje generace dosáhla určité ekonomické a finanční prominence a nepotřebovali jsme nikoho jiného než naše vlastní peníze, naši ekonomiku, naše fondy, které jsme investovali do tohoto lobbingu, jenž byl nesmírně úspěšný. To, co jsme dělali, bylo donutit amerického politika zaplatit cenu za to, že se objímal s Castrovými. Nám bylo jedno, zda byl demokrat nebo republikán – pokud se nějaký americký kongresman objímal s Castrem, my jsme finančně podpořili jeho protivníka. A když si uvědomili, že to děláme pokaždé, začali chápat, že to má svou cenu – pokud se někdo objímal s Castrem, věděli, že se objeví skupina Kubánců z Miami, která přijede třeba do Wisconsinu, Severní Karolíny, Jižní Dakoty... kamkoli bylo třeba – a podpoří jejich soupeře finančně. Postupně jsme si tím vybudovali respekt a prestiž, což nám zajistilo velký vliv ve Washingtonu.“

„Nakonec bylo rozhodnuto tuto operaci zrušit, přerušit, a nám, po několika rozkazech a protichůdných rozkazech, bylo nařízeno zamířit do zátoky Sviní, kam naše loď dorazila 17. dubna kolem třetí odpoledne. Zmatek v té chvíli byl tak obrovský, že jedna z lodí naší brigády nás málem v té chaosu zaměnila za castristickou loď a málem na nás zahájili palbu, což by nás potopilo přímo v zátoce Sviní. To nám ukázalo, do jaké míry se situace v těch chvílích vymkla kontrole. Zátoka Sviní byla obrovskou chybou, protože základní předpoklady – kontrola pláže a vzdušného prostoru – nebyly splněny.“

„Bouřím se, protože mi nedovolují říkat, co chci říkat. A když cítím – a je to něco úplně základního – že si musím dávat pozor na to, co řeknu, protože by to mohlo mít vážné následky, tehdy jsem pochopil, že do tohoto procesu nepatřím. A protože jsem byl vycvičen k boji, rozhodl jsem se bojovat. Odjel jsem do Santiaga a tam mi mezi přáteli – vzpomínám si, že to bylo právě v mém milovaném Colegio Dolores – skupina přátel řekla: Ve Spojených státech se začíná formovat skupina, kterou Američané cvičí k boji za změnu této situace. V té době se mluvilo o tom, že Castro by mohl být komunista, ale on to stále popíral. Když jsem se přidal k tomuto novému boji, bylo to kvůli svobodě slova. Nechte mě bez strachu z represí říkat, co chci říkat! Chci svobodu slova. Jen málokdo tehdy tušil, že to, co přijde, bude ještě horší než to, co jsem v té chvíli prožíval.“