„Potom si vzpomínám, protože jsem byl kritický, velmi kritický, a to především vůči němu. Měl jsem dostatečnou důvěru, abych mu mohl předložit jakýkoli problém, který jsem měl, jakýkoli nápad, který se lišil od jeho. Měl jsem k němu dostatečnou důvěru, abych mu to mohl říct. A pamatuji si, že jsem mu jednou řekl [svému otci, Blasi Rocovi, bývalému vůdci Kubánské socialistické lidové strany], už byl nemocný, nebo umíral. A řekl jsem mu, že ta ústava je na hovno. A pamatuji si jeho slova: ‚Není to nejlepší ústava, jaká mohla být vytvořena, ale obsahuje prvky, aby ji ti, kteří přijdou po nás, mohli vylepšit.‘"
„A tehdy tam [na shromáždění v roce 1991] jsem učinil, jak jsem řekl jednomu svému příteli, své první oficiální prohlášení jako disident. Protože jsem už byl v kontaktu s mnoha disidenty, jako byl Elizardo [Sánchez], [Oswaldo] Payá, Héctor Palacios, ale dosud jsem neučinil oficiální prohlášení. A tam, na tom shromáždění, si pamatuji, že jsem řekl: ‚A chci, aby bylo jasné, že s ničím z toho, co se zde děje, nesouhlasím a udělám vše, co je v mých silách, a to prostřednictvím prostředků co nejvíce v souladu se socialistickým právním řádem, s tím právním řádem, se kterým nesouhlasím, abych změnil systém.‘“
„Bylo to zvláštní období. Především zde nebyly žádné informace. Dokonce i my, jako piloti, jsme se o tom dozvěděli díky kubánským pilotům, kteří studovali v Československu. Byli jsme jedni z prvních, kdo se dozvěděli o Pražském jaru, které mělo vážné důsledky pro lidi zde na Kubě, kteří podporovali Čechy, kteří žádali svobodu.“
„Na druhém setkání [v Boca Ciega, v roce 1958] si vzpomínám, že jsem byl ten, kdo vařil kávu. V roce 1958 mi bylo šestnáct let. Ale uměl jsem to… My všichni jsme od malička uměli vařit, protože můj otec říkal, že muž, který neumí vařit, je ztracený. A moje matka nás všechny učila vařit. A já jsem se specializoval právě na to, protože to byla i moje závislost – a stále ji mám –, uměl jsem připravit dobrou kávu. A na tom druhém setkání si vzpomínám, že vařím kávu… A v té době nebyl rozdíl mezi solí a rafinovaným cukrem. A tak jsem do kávy nasypal sůl. Pamatuji si, že jsem podal kávu prvnímu člověku, který ji ochutnal – a byl to Raúl [Castro]. ‚Fuj!‘ plivl ji ven a řekl: ‚Ta káva je slaná!‘ Říkám: ‚Ajaj, udělám novou.‘ A on na to: ‚Podívej, chtěl nás otrávit! Půjdeš do vězení!‘ Ale nakonec se to tak opravdu stalo – zavřeli mě. A to bylo období, které… Jak říkám lidem: ‚Nebyl jsem součástí vítězství, ale viděl jsem, jak se rodí.‘“
Vladimiro Roca Antúnez se narodil v prosince 1942 v Havaně na Kubě. Jeho otec byl Blas Roca Calderio, tajemník Komunistické strany Kuby. V mládí Vladimiro sdílel stejnou ideologickou linii jako jeho otec a dokonce se osobně účastnil setkání v Boca Ciega, kde Fidel Castro a jeho muži plánovali svržení diktatury Fulgencia Batisty. Po absolvování leteckého kurzu v letech 1961–1963 v Sovětském svazu začal Vladimiro pracovat jako pilot na letecké základně v San Antoniu. Právě tam začal pochybovat o režimu, když měl zachytit vor s civilisty. Další významný obrat v jeho názoru na režim způsobilo schválení ústavy z roku 1976. V roce 1987 absolvoval večerní kurz pro pracující v oboru mezinárodních vztahů na Vyšším institutu mezinárodních vztahů a ve stejném roce jeho otec zemřel. V roce 1991 učinil své první oficiální prohlášení jako disident, v roce 1992 založil Demokratickou socialistickou proud a v roce 1996 byl jedním ze zakladatelů (a v současnosti je předsedou) Sociálně demokratické strany, která dosud nebyla na Kubě uznána. V roce 1997 vytvořil spolu s dalšími disidenty Pracovní skupinu vnitřní opozice pro analýzu socioekonomické situace Kuby a připravili dokument Vlast patří všem, za který byl zatčen (stejně jako ostatní autoři) a od roku 1997 do roku 2002 byl vězněn. V roce 2010 se zúčastnil pohřbu disidenta Orlanda Zapata Tamaya v Banes, který zemřel po 85denní hladovce. Vladimiro žije v Havaně a nadále bojuje proti castrovskému režimu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
