Všichni jsme bojovali za Československou republiku a proti nacismu
Ján Rišian se narodil v roce 22. dubna 1928 na Slovensku v obci Ivančina u Martina. Otec pracoval jako strojní zámečník, v roce 1919 jako dobrovolník zasahoval proti komunistické Slovenské republice rad. Když bylo pamětníkovi dvanáct let, zemřela mu matka. Z domova brzy odešel na lesnickou školu a záhy začal pracovat u Martina jako lesní praktikant. Zde se také dostal do blízkosti partyzánského hnutí, s jehož účastníky se seznamoval od roku 1943, tedy od svých patnácti let. Přímo do partyzánských řad vstoupil v roce 1944, krátce před vypuknutím Slovenského národního povstání, a to ve vesnici Sklabiňa v prostředí Velké Fatry. Po krátkém výcviku se zapojil do bojů Slovenského národního povstání, v oddílu zažil osvobozování Rajecké doliny, ústup do Kuneradské doliny i definitivní porážku a promíchání oddílů po skončení povstání. Jako člověk velmi dobře znalý terénu díky někdejší práci v tamějších lesích byl veliteli často využíván jako spojka mezi oddíly, ale prošel i řadou klasických bojových akcí, podílel se například na narušování železničních tratí. V průběhu války se mu také podařilo zachránit dva muže, spolubojovníka židovského původu, kterého skryl u svých rodičů, a raněného, jehož podpíral při dlouhém nočním ústupu na základnu. Intenzivně vnímal také události, které souvisely se samotným partyzánským způsobem života. Hluboce na něj zapůsobily například popravy, jichž byl svědkem, ať již odstranění kolaborantů, německých špionů vysílaných mezi partyzány, nebo dokonce samotných partyzánů, kteří se dopouštěli nepřijatelných výtržností. Hned po válce začal studovat vojenskou akademii a v řadách armády zůstal až do roku 1980, kdy odešel do důchodu. V roce 2018 žil v Domově pro válečné veterány v Karlových Varech.