Jehošua Rezek

„Otec dělal šestitýdenní kurz u rabína Arjeho z Československa, moc o něm nevím, a pak se stal rabínem jednotky. S jednotkou přešli přes severní Afriku, potom jeli do Anglie, tam byli půl roku. Sestavila se tam česká brigáda a s ní jeli do osvobozené Francie a odtamtud do Dunkerque. Vlastně celý půlrok, až do konce války, ta jednotka byla v obležení u Dunkerque a vedla bitvy s Němci.“

„Klobouk nosil, jen když se modlil nebo jedl a modlil se přitom. Také já jsem nosil jarmulku jen na jídlo. Totiž maminka byla nepobožná, antipobožná, ale tatínek byl pobožný. Potom, později, mi maminka řekla, že měli s tatínkem velké hádky kvůli mojí výchově. Já, jelikož jsem vyrostl vlastně bez tatínka, tak mně náboženství moc nepřirostlo k srdci. Matka byla velmi nepobožná a moc kouřila. V sobotu, to se nesmí kouřit, si šla ke křesťanským sousedům zakouřit. Já jsem to věděl a jednou jsem to i řekl a byl z toho velký skandál.“

„Potom, když skončila válka, jsem jel s matkou do Československa, protože tatínek zůstal, jak je popsáno v eulogii Karla Steina, v Praze jako zástupce Joint. Pracoval jako tajemník židovské náboženské obce a náměstek rabína Aladára Deutsche, který byl tehdy hlavní rabín a byl moc nemocný po koncentráku, takže tatínek dělal ty každodenní povinnosti.“

„‚Vídal jsi často tatínka?‘ – ‚Já jsem ho prakticky neviděl. Narukoval 1942, tehdy si ho nepamatuji, a pak jsem ho viděl až po válce.‘ – ‚Takže vy jste se vůbec jako rodina nescházeli?‘ – ‚Ne. On šel do války, to bylo tehdy normální u hodně lidí. Vrátil se až po válce. Viděl jsem ho až v Praze. Moc na něj památek nemám. Pamatuji se, že mi velmi imponovalo, když jsem chodíval za ním do kanceláře na židovské obci, jak mluvil do tří telefonů naráz, a to na mě dělalo velký dojem. Jinak byl, jak bych to řekl, trochu divný, musím říci. Pobožný žid, jak teď vídáme. Byl jediný, kdo v Praze v zimě nechodil s kloboukem. Šel s jarmulkou, ale ne s kloboukem.“