Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jiří Razskazov (* 1957)

• narodil se 7. července 1957 v Čáslavi, ale celý život žije v Pardubicích

• studoval Střední školu stavební ve Vysokém Mýtě, obor vodohospodář

• kvůli svým politickým názorům se nikdy nedostal na vysokou školu

• v Praze se seznámil s Jaroslavem Hutkou

• Hutka v jeho domě odehrál jeden ze svých posledních koncertů před emigrací

• v listopadu 1989 pracoval v prodejně Supraphonu v Pardubicích

• ve výloze vylepoval letáky a různá prohlášení

• promítal zde film prezentující brutální potlačení pochodu studentů na Národní třídě

• zapojil se do činnosti Občanského fóra

• podnikal jako knihkupec a nakladatel

• od 1992 do 2010 byl členem městského zastupitelstva

• v Pardubicích vybudoval lanové centrum

• prodal své knihkupectví Helios

• stále pracuje jako nakladatel a vydává knihy s pardubickou tematikou

Jiří Razskazov se narodil 7. července 1957 v Čáslavi, nicméně celý život prožil v Pardubicích. Nezvyklé jméno bylo dáno tím, že dědeček byl původem donský kozák.

80. léta

Studoval Střední školu stavební ve Vysokém Mýtě, obor vodohospodář. Po maturitě se zkusil přihlásit na Právnickou fakultu UK. Ačkoli přijímací zkoušku úspěšně složil, nebyl přijat. Politické názory pamětníka i jeho rodiny byly takové, že v tehdejších poměrech přijat být ani nemohl. Pět let pak pracoval v Praze u Vojenských staveb jako technik vodohospodář. Seznámil se s mnoha známými osobnostmi z undergroundu, z nichž nejbližší mu byl Jaroslav Hutka. Ten zásoboval svého přítele vším, co vyšlo v samizdatu. Zpěvák Hutka měl v pamětníkově domě jeden ze svých posledních koncertů před emigrací. Jiří kvůli tomu nemohl cestovat, protože mu byl za trest odebrán pas. Po pěti letech v Praze se vrátil do Pardubic, kde získal práci u Vodovodů a kanalizací. V listopadu 1989 pamětník už dva roky pracoval v prodejně Supraphonu ve Smilově ulici.

Sametová revoluce

Aktivitu v Pardubicích projevili nejprve vysokoškoláci, k nimž se přidali pardubičtí aktivisté Jan Adamec, bratři Vítové, Libor Kovařík, architekt Miroslav Petráň a další. Tito lidé se následně propojili s divadelním prostředím a vzniklo Občanské fórum. Pamětník se brzy připojil, během revolučních událostí ve výloze vylepoval letáky či různá prohlášení, kterých se velmi rychle vyrojilo ohromné množství. Lidé letáky malovali doma nebo rozmnožovali na cyklostylech. 23. listopadu ho přišli studenti z pardubické vysoké školy požádat, aby ve výloze promítal film dokumentující události na Národní třídě a brutální zásah ozbrojených složek proti studentům. Promítal dvě hodiny a pak přišel jakýsi soudruh Krátký z MNV a vyzval jej, aby zastavil film a odstranil plakáty. Odmítl, načež byl příslušníky VB odvezen na služebnu k tzv. podání vysvětlení, obchod příslušníci zapečetili. Výslech proběhl klidně, jak pamětník vzpomíná, byl to rozdíl oproti dřívějším letům. Když ho vyslýchali kvůli koncertu Jaroslava Hutky, trvalo to dvanáct perných hodin. Největší obavy měl 20. a 21. listopadu, kdy se ještě nevědělo, jestli do hry nevstoupí milicionáři, podle pamětníka největší hlupáci mezi komunisty. Tehdy šli studenti z gymnázia průvodem, v jejich čele ředitel školy Jiří Kubát. Milicionáři byli schovaní v Domě hudby a průvod studentů procházel kolem, naštěstí se nic nedělo. Pamětník se pak plně zapojil do práce Občanského fóra. Byl zaměstnancem OF až do prvních řádných parlamentních voleb roku 1990, poté na funkci rezignoval.

Nová doba

Ve svobodných poměrech začal Jiří Razskazov podnikat jako knihkupec a nakladatel. Už v květnu roku 1990 vydal svou první knihu, dodnes jich má na kontě více než čtyřicet. Provozoval knihkupectví Helios v Pardubicích se dvěma prodejnami a knihkupectví Avalon v Chrudimi, které vlastnil spolu se dvěma dalšími společníky. Od roku 1990 až do roku 2010 byl členem městského zastupitelstva. Po skončení této práce vybudoval v Pardubicích lanové centrum, které funguje i jako příměstský tábor. Ačkoli prodal své známé knihkupectví Helios, stále pracuje jako nakladatel a vydává knihy s pardubickou tématikou. Je šťastně ženatý a má jednoho syna.

Motto: Zaplaťpánbůh, že se to v tom roce 1989 stalo!