(Co vás přimělo stát se dobrovolníkem?) „Pocházím z rodiny vojáků. Můj děda (voják) byl pohřbený v Liverpoolu. Můj strýc a můj kmotr byl penzionován jako podplukovník belgické armády. Měli jsme to v rodině.“
„Německo přepadlo Belgii. Chtěli jsme utéct do Francie. Nepovedlo se nám to. Vrátili jsme se do Liege. V obchodech však nic nebylo. Příděly byly 225 gramů chleba na den, byl jsem ve vývoji, to nebylo pro mne dost. Když jsem roznášel telegramy, vydělával jsem 21,60 franku denně, zatímco chleba na černém trhu stál 20 nebo 25 franků. Muselo se pracovat celý den, aby měl člověk něco navíc k přídělům.“
„Vstoupil jsem do armády, když jsem měl nějakých sedmnáct let a několik měsíců. Vstoupil jsem do 17. praporu, prošel jsem celým Německem až do Československa (k hranicím)."
Hubert Rauw se narodil v 8. října 1927 v Lutychu (Liege) na východě valonské části Belgie. Jeho otec zemřel, když mu bylo pět let, od té doby ho vychovávala jen matka. Dětství tak měl těžké, na studium nebyl čas ani prostředky. Musel začít brzy pracovat, nejdříve jako firemní poslíček, později se vypracoval na regulérního pošťáka. Po osvobození Belgie americkou armádou vstoupil jako dobrovolník do 17. střeleckého praporu, který byl nasazen spolu s 3. americkou armádou. Jeho jednotka se v květnu 1945 zastavila těsně před československými hranicemi kdesi v Bavorsku. Po demobilizaci se vrátil k práci na poště. Jako pošťák pracoval celý svůj život, působil na různých pozicích v Lutychu a Bruselu. V posledním desetiletí se rád vracel do Plzně na oslavy osvobození. Zemřel 26. října 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
