„Pracoval jsem ve Sdružení katolické mládeže, pracoval jsem tam dost dlouho. Byl jsem také v Želivě na týden, jmenovalo se to exercicie. Tam jsem byl, protože jsem byl dosti katolicky zaměřený, rodiče byli také katolíci. Když už jsem byl junák, tak jsem se také dosti tlačil dopředu. Tak jsem se také dostal na schůzi Sdružení katolické mládeže s tím Toufarem. Byla také knížka o Toufarovi a tam jsem vyfotografovaný. Jsem tam já sám a on stojí vedle mne.“
„Taky jsem viděl, jak americký nebo anglický bombardéři bombardovali trať. Nechtěli, aby se německá (pozn. italská) armáda vrátila zpátky. Protože Mussolini vypověděl Hitlerovi, že s ním válčit nebude. Italská armáda se vracela z Alp, poslali je zpátky. Po dvoukolejné železnici, co vedla na Wiener Neustadt a Štýrský Hradec, prostě tam dolů do Itálie. A když tu trať rozbili, tak oni nemohli tam tou cestou jet zpátky do Itálie, tak se vraceli přes Maďarsko, jak jsem se pak později dozvěděl.“
„Byly tam dvě tři místnosti, bylo nás tam asi po patnácti. Dvouposchoďové postele postavené na sebe. V lágru se vařilo. Těch baráků tam bylo několik, tak se v nich vařilo, v těch kuchyních. Byla tam černá káva, někdy byla řepa. Knedlíky byly málo, brambory byly také málo. Spíše tam byla řepa a nějaké těstoviny.“
Josef Rajdl se narodil 13. prosince 1922 ve vesnici Ostrov u Ledče nad Sázavou. Rodiče hospodařili na statku a také on se stal rolníkem. Do školy chodil v Ledči nad Sázavou, byl členem spolku Sdružení katolické mládeže - Zelený ostrov, znal faráře Josefa Toufara. V roce 1942 byl totálně nasazený na nucené práce v rakouském Enzesfeldu, kde zažil výbuch muniční fabriky. Po jedné z dovolených se už do Rakouska nevrátil a skrýval se u příbuzných v Rýzmburku. V roce 1946 nastoupil na základní vojenskou službu do Čáslavi. V průběhu kolektivizace se stal předsedou Jednotného zemědělského družstva v Ostrově. V roce 1952 se oženil s Marií Hermannovou a měl s ní tři syny. Protože odmítl vstoupit do KSČ a nechtěl studovat politickou školu, musel ve funkci předsedy družstva skončit. Stal se mechanizátorem a později traktoristou. V současné době (rok 2015) žije v domově pro seniory ve Světlé nad Sázavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
