„Nezúčastnil jsem se těch radovánek. Ti, kteří dělali partyzány a odbojáře, chtěli všechno dohnat, až to přeháněli. Stříhali holky. Ale ty, které měly být opravdu [perzekvované], byly prachaté, tak se přes největší revoluční zmatek uklidily pryč. A oni dělali takovéto pitomosti. Já jsem ani nemohl chodit na nohou. To bylo strašné.“
„My jsme odkojenci nejenom Svazu mladých, to už je politicky, ale měl jsem možnost tím, že byl brácha starší a říkal: ,Já jedu na tramp.‘ A máma říkala: ,Tak si ale musíš vzít kluka.‘ [Jardu.] Jo. Tím jsem se dostal do trampského hnutí, které bylo dost prosáklé [levicovým smýšlením]. Některým klukům už to jinak myslelo nežli nám. Byl to v první řadě Zdeša Mencl.“
„Šel jsem se podívat k fabrice. Měl jsem jenom kliku, to byla klika. Do fabriky jsem přišel, tady byl ředitel, šéf, a vedle byla kancelář. Tam jsem šel k paní, co vydávala lístky k lékaři, myslím, že se jmenovala paní Vajcová, a říkám jí: ,Prosím Vás, lístek k lékaři.‘ A oni tam byli gestapáci, ale přede mnou. Byli u šéfa, sháněli mě a odjeli dolů.“
„To bylo ve štábu. Že se udělá nějaká velká nálož. Tak přitáhli svařenou bednu, byl jenom malý otvor, tam se dala šňůra a na ni rozbuška. A on mi říká: ,Tamhle z toho plechu uděláme kornout. Tamhle máš drát od kola a budeš to tam takhle [dávat].‘ [Pěchovat dynamit.] Já jsem z toho neměl rozum.“
„Dělal jsem u Herše a ráno jsem musel být v práci. Dělali jsme pro wehrmacht kožešinové bundy z králíků. To byla norma, to bylo tvrdé. To jste musel i s těmi chlupy. A tohle bylo nejhorší. [Že člověk šel nevyspalý do práce?] No ne, normálně [ilegálně pracovat] a ještě tohle. Když to prasklo, když jsem utekl, tak už to bylo dobré. To už jsem věděl, na čem jsem.“
Jaroslav Pros se narodil 5. října 1920 v Chrudimi. Vychodil obecnou a měšťanskou školu a jako mladý člověk se zapojil do trampského hnutí, které se postupně přetvořilo ve Svaz mladých. Po 15. březnu 1939 byl svaz rozpuštěn, ale jednotliví členové se nadále angažovali především v ilegálním komunistickém protinacistickém odboji. Jaroslav Pros vykonával funkci spojky a roznášel potřebné informace mezi jednotlivými členy. Mezitím docházel na práci do chemické továrny v Semtíně u Pardubic. Komunistická odbojová organizace nakonec byla rozbita a Jaroslav Pros, přestože i po něm gestapo pátralo, na rozdíl od řady svých kamarádů unikl zatčení. V roce 1944 se napojil na partyzány Vasila Kiše (skupina Jan Kozina), se kterými se účastnil ozbrojených akcí proti Němcům. Po válce Jaroslav Pros pracoval v různých rekreačních střediscích ve Vysokých Tatrách, v Hřensku, v Železné Rudě a ve Špindlerově Mlýně. Po svatbě odešel do výroby a pracoval v semtínské Synthesii. Jaroslav Pros zemřel 7. března 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
