Ivan Prokop

* 1954

  • „ ... a pak jsem byl v tom zákulisí a najednou tam přišel Havel s tím futrálem a tak já jsem to rychle fotil, Honza Šibík stál vedle mě, fotili jsme to spolu, máme v podstatě podobný záběry, to byla chvilka, byl tam Vojta Lindaur v zákulisí, Vláďa Merta, a to byla.. taková... jako kdyby to byla taková párty - dneska by to byla párty, tenkrát to byl neuvěřitelnej moment. Potom najednou Ivan Hofman začal hrát, toho vypli.. teda před tím... ona vytáhla toho Havla na to podium, to bylo úplně... nebo řekla teda že on, Havel... že pro něj zazpívá... to bylo úplně... strašně silnej moment..."

  • „V první řadě to byl totální šok. Ačkoliv jsme o tom v posledním roce nebo v posledních letech mluvili, že může dojít k nějaké represi a že může dojít i k nějakým zákazům, i když my jsme všichni furt tvrdili, že to je legální a že neděláme nic ilegálního, tak když k tomu došlo, tak jsme byli totálně nepřipravení a totálně jsme si s tím nevěděli rady. Pak se kolem.. jsme se začali setkávat s lidma, kteří se nám snažili pomoct nebo se to snažili ovlivňovat, lidi z okolí Charty, z undergroundu, a my jsme hledali cestu, jak z toho ven. A byly radikální názory, že musíme jít do undergroundu a bojovat a pak byly názory, že naopak, že bychom měli stavět na tom, že ta společnost byla legální, že se tam nedělo nic ilegálního a že to celé je nesmysl a omyl. Fakt je, že nás hodně podpořili muzikanti a celá kulturní vlna ze zahraničí, která pomohla tomu výsledku, který ten proces nakonec měl a dalo nám za pravdu i to odsouzení za nějaký nesmyslný peníze, za poštovný prostě... takže myslím si, že to měli špatně připravený..."

  • „Jak se dělal Bulletin, kterej byl stěžejní časopis Jazzový sekce v 70., 80. letech - to se všechno vytisklo a pak se to ručně knihařilo, snášelo. A to byly jedny z nejkrásnějších chvil v životě, protože my jsme se sešli všichni v tom domečku, kolem velikýho stolu, tam byly komínky jednotlivých stran, my jsme chodili kolem toho stolu, snášeli jsme je do těch časopisů a pak se to odvezlo do knihárny, kde se to slepilo. To bylo opravdu mnoho a mnoho hodin, kde hrála muzika, my jsme si povídali o muzice a umění a přitom jsme dělali tuhle práci. To byly nejhezčí momenty, jaké jsem moh v životě zažít... nebo jedny z nejhezčích momentů..."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.12.2021

    (audio)
    délka: 01:59:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 28.02.2022

    (audio)
    délka: 01:23:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svoboda je dřina, ale stojí to za to

Ivan Prokop v roce 2022
Ivan Prokop v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Ivan Prokop se narodil 9. června roku 1954 v Praze do židovské rodiny. O svém židovství však dlouho nevěděl, oba rodiče za války přišli o své rodiny a odmítali tuto traumatizující zkušenost přenášet dál. Jeho o osm let starší bratr Michal, který pochází z otcova prvního manželství, sehrál důležitou formativní roli v jeho životě. Otevřel mu svět hudby, z kterého Ivan Prokop již nikdy neodešel. Od patnácti let začal fotografovat, později díky vyučení produkčním grafikem získal i potřebné technické znalosti práce s fotografií. Pracoval jako grafik v tiskárně Polygrafia a později v tiskárně Panorama, rukama mu prošlo mnoho zajímavých a reprezentativních knih, obalů na desky, plakátů. Jeho život je však pevně spjat především s Jazzovou sekcí, jejíž činnosti na poli hudby, výtvarného umění i literatury věnoval veškerou svou energii. Byl též svědkem postupného nárůstu represe vůči činnosti sekce i u toho, když tlak vyvrcholil a členové sekce byli zatčeni. Později byl sám vyslýchán StB v souvislosti s uvězněním Petra Cibulky. Jako fotograf je podepsán pod mnoha reportážemi z hudebního světa, účastnil se klíčových koncertů tehdejší doby, jako byl například festival v Lipnici v roce 1987, kde vystoupil Václav Havel, nebo o dva roky později koncert Joan Baez, kde taktéž vznikla legendární fotografie Václava Havla, jak nese americké písničkářce kytaru. V roce 1991 začal pracovat v Bontonu, kde pod jeho vedením vzniklo mnoho tehdy důležitých nosičů hudby a obalů na desky. V roce 2005 založil s Petrem Ostrouchovem vlastní výběrové nakladatelství Animal Music. Ivan Prokop vždy byl a stále je neúnavným organizátorem kulturních akcí, pořádal výstavy např. v Café Kampus nebo založil mezinárodně uznávanou soutěž Jazz World Photo. V roce 2022 žil v Praze.