„Vracel jsem se z májové pobožnosti a tam se ozvalo, že dnes byl spáchán atentát na Heydricha a že kdo bude napomáhat pachatelům, tak bude spolu se svou rodinou vyvražděn, a můj tatínek byl legionář a měl strach, že ho přijdou zatknout gestapáci, ale naštěstí se tak nestalo.“
„702 lidí bylo zabitých a mezi nimi i Němci, byly zničeny domy a ten nálet trval od jedenácti hodin do dvanácti a já jsem to přežil před gymnáziem, normálně vyhrabali díru, a kdyby tam někde bouchla bomba, tak by všechny děti zemřely. To mně tehdy bylo teprve jedenáct let.“
„Nesměl se poslouchat Londýn, tam byla taková cedulka a bylo na ní napsáno: Pamatuj, že poslouchání cizího rozhlasu se trestá káznicí nebo i smrtí. A samozřejmě všichni měli ‚čerčilku‘, že tam strčili přídavné zařízení a ty krátké vlny se tam chytily. Tím zařízením podle Winstona Churchilla se chytaly ty krátké vlny, nejdříve se to tam vložilo a pak zase vyndalo, čili to byly hrozný doby.“
Ladislav Procházka se narodil 9. října 1933 v Bratislavě, pocházel z české rodiny, jeho tatínek byl bývalý ruský legionář a na Slovensku pracoval u policie. Po vzniku Slovenského státu v roce 1939 se musela rodina vystěhovat zpátky do Protektorátu Čechy a Morava. Pamětník po válce vystudoval gymnázium a přihlásil se na letecké učiliště. Sloužil na Slovensku i v Čechách, po 500 nalétaných hodinách u 28. pluku byl z armády z politických důvodů vyhozen bez nároku na výsluhy. Po svém propuštění obtížně sháněl zaměstnání, živil se jako horník v dolech a pracoval u Montovaných staveb v Brně. V devadesátých letech byl rehabilitován a povýšen na plukovníka. Ladislav Procházka se zabývá vojenskou historií a jeho velkou vášní je hudba.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
