Jiří Přibyl

* 1966

  • „Přišel jsem tam, hodil tašku na postel a všechno mi z toho vyjelo – a vyjel i Nový zákon. Byl u toho rotmistr, voják z povolání, který po něm okamžitě skočil: ‚Co to máš?‘ Říkám, že knížku, Nový zákon. ‚Ses zbláznil?‘ Říkám: ‚Proč?‘ Za dva dny přijel náčelník vojenské tiskárny, kam jsem měl nastoupit, jak jsem měl grafickou školu a byl z brodské tiskárny, tak si mě stáhl. A říkal, že se se mnou bude muset asi rozloučit, protože se tam tisknou přísně tajné věci vojenského charakteru a že tam nebudu moct jít, když jsem věřící. Říkal jsem, že mě to zajímá, ale jestli jsem věřící, to nedokážu přesně říct. ‚Tak mi tady na kolenou slibte, že nejste věřící!‘ – ‚Já nevím, jestli jsem věřící, nebo nejsem. Rozhodně mě to zajímá, mám to rád, líbí se mi to...‘ – ‚Dobře, tak já to s vámi zkusím.‘ Pak jsem se seznámil s jedním vojákem ze Slovenska – adventista sedmého dne. Říkal mi, že o nedělích, když má vycházky, chodí za jednou paní. ‚Povídáme si, ona nám udělá oběd. Chodíme tam asi dva vojáci tady z toho našeho útvaru.‘ Tak jsem začal chodit do bytu Rozárky Tiché, tehdy sedmdesátileté dámy, kde jsme si krásně povídali nejenom o víře, ale i o světě a tak dále... Po tři čtvrtě roce, kdy mě náčelník využíval, jak mohl: pořád mě posílal do Brodu do tiskárny, ať něco přivezu, po tři čtvrtě roce přišel: ‚Tak jsem s vámi skončil! Černý mraky se nad vámi zatáhly. Kontrarozvědka vás sledovala, stýkal jste se tady s těmi lidmi v Sušici – a do tiskárny už nesmíte!‘“

  • „Po půl roce mě povyšovali na půlročáka, což jsem vůbec nechápal. Měl jsem tam spolužáka ze školy z Brna, který tam byl o rok dřív než já, takže byl vlastně můj, jak se říkalo, mazák. Úplně se smazalo, že jsme čtyři roky chodili do školy. Pravda, nebyl tak vostrý jako ostatní, protože jsme se znali ze školy. Ale on byl velký heavymetalista a já mu ty kapely shazoval, ale on je měl rád. Dobře. Pak to bylo, že ctil tu formu před tou čtyřletou školní docházkou. A nebral si servítky. Chodili jsme spolu do vojenské tiskárny, takže vnímáš ty lidi, jak je to promění.“

  • „Vlastně to bylo takové koukání přes tu neproniknutelnou bariéru kapitalistického nebo západního světa, odkud sem občas pronikaly nějaké věci, ve kterých jsme viděli svobodu, volnost osobního vyjádření. To nás bavilo a prděli jsme na to, že na nástroje neumíme moc hrát. Zpočátku byly první koncerty pro otrlé. Používaly se věci, které s hudebními nástroji neměly moc společného. Pak s tím přišly další kapely až po nás, třeba v Německu Einstürzende Neubauten. Mám pocit, že jsme je předběhli, když jsme mlátili do lajnovačky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přibyslav, 29.04.2024

    (audio)
    délka: 01:19:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
  • 2

    Přibyslav, 29.10.2024

    (audio)
    délka: 01:55:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S naším mlácením do lajnovačky jsme předběhli i kapelu ze západního Německa

Vokalista Jiří Přibyl alias Shef v igelitovém přehozu (Křečový žíly), Pod tou strážní věží, červen 1985
Vokalista Jiří Přibyl alias Shef v igelitovém přehozu (Křečový žíly), Pod tou strážní věží, červen 1985
zdroj: archiv Petra Hrabalika

Jiří Přibyl se narodil 8. února 1966 v Havlíčkově Brodě. Matka pracovala v národním podniku Pleas a otec jako zemědělský nákupčí pro zásobovací podnik. Pamětník nejprve vychodil ZŠ Wolkerovu a poté pokračoval na střední školu grafickou v Brně. V roce 1982 spoluzaložil s dalšími kamarády z činžovního domu kapelu Křečový žíly, hrající alternativní žánr s prvky industriální hudby. Jejich vystoupení připomínala spíše happeningy. Společně s havlíčkobrodskou mládeží pořádali undergroundové koncerty. V uskupení působil v roli vokalisty a tanečníka až do podzimu 1985, kdy nastoupil k vojenské službě v Sušici. Během vojny se nechal pokřtít v evangelikálním hnutí v Praze na Maninách. Poté, co ho kontrarozvědka pro jeho způsob smýšlení a aktivity vyhodnotila jako nespolehlivou osobu, nemohl vykonávat práci ve vojenské tiskárně a došlo k jeho přeložení k útvaru do Janovic nad Úhlavou. Po návratu do civilu se Jiří stáhl do ústraní a na obnovení hudební činnosti již nedošlo. Později se přestěhoval do Přibyslavi, kde se zapojil do rozvoje duchovního i kulturního života. V roce 2024 žil tamtéž.