„Když Němci utíkali, tak táhli lesama. Tam šli po cestě, napočítali jsme jednadvacet koní, ti šli už bez vojáků, protože vojáci se skrejvali po lesích, to chodilo pěšky a po skupinkách. A tam od hájenky bylo vidět asi čtyři pět vojáků. Míchal [I. P. Kirejev], že to jsou Němci, a hned chtěl samopal, že je tam odkrágluje. Mamka ho zadržela, aby to už nedělal.“
„Když bylo nějaký opravdovský nebezpečí, to lidi nějak hlásali dopředu, kde jezdí, tak ho táta nosil na zádech do lesa. Ze Mstislavic Hůhla potom po letech sám pověděl, že šel po cestě okolo a viděl tátu, jak nese chlapa na zádech do lesa. Šel kolem a dělal, že o ničem neví.“
„Jestli je doma otec... Otec zrovna v tu chvíli doma nebyl, a tak poté, co se tedy otec vrátil, měl za ním [Kirejevem] přijít. Jakmile tam [táta] přišel, tak partyzán na něho: ‚Jsi Čech, nebo Germán?‘ A když mu [otec] řekl, že je Čech, tak ho parašutista poprosil, zda by ho schoval. Takovou nějakou jejich řečí. Tak táta přemýšlel, byli všelijaký fízlové a takoví, tak nakonec povídá: ,Jo!‘ Tak potom, že ho vezme domů. Tak mu [otec] povídá: ‚Tak tedy pojď.‘ Jenomže milej partyzán povídá: ,Já nemůžu.‘ A teprve z něho nakonec vylezlo, že má těžce zraněnou nohu, tak ho tatínek do baráčku doslova donesl a tam se skrejval.“
František Pospíšil se narodil 3. září 1936 v Dobrovítově Lhotě, na samotě Požírna. Zde žil spolu s rodiči, otcem Aloisem a matkou Antonií, a starším bratrem Rudolfem. Na konci druhé světové války, v březnu roku 1945, rodina Pospíšilových ukrývala a pečovala o raněného sovětského partyzána I. P. Kirejeva, který se zranil při seskoku výsadkového oddílu Za Prahu. František Pospíšil absolvoval základní školu v Trpišovicích a Ledči nad Sázavou a po vyučení v podniku Kovofiniš nastoupil k povinné vojenské službě v Ostravě. Později s manželkou postavili rodinný dům ve Světlé nad Sázavou, kde bydlel i v roce 2019.
Rok 1945, válka v posledním roce tažení. Do školy už se moc nechodilo. Rok, kdy na Požírně ukrývali Kirejeva.
(F. Pospíšil ve vestičce, třetí řada, pátý zprava - Trpišovice)
Rok 1945, válka v posledním roce tažení. Do školy už se moc nechodilo. Rok, kdy na Požírně ukrývali Kirejeva.
(F. Pospíšil ve vestičce, třetí řada, pátý zprava - Trpišovice)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
