František Pospíšil

„Když bylo nějaký opravdovský nebezpečí, to lidi nějak hlásali dopředu, kde jezdí, tak ho táta nosil na zádech do lesa. Ze Mstislavic Hůhla potom po letech sám pověděl, že šel po cestě okolo a viděl tátu, jak nese chlapa na zádech do lesa. Šel kolem a dělal, že o ničem neví.“

„Jestli je doma otec... Otec zrovna v tu chvíli doma nebyl, a tak poté, co se tedy otec vrátil, měl za ním [Kirejevem] přijít. Jakmile tam [táta] přišel, tak partyzán na něho: ‚Jsi Čech, nebo Germán?‘ A když mu [otec] řekl, že je Čech, tak ho parašutista poprosil, zda by ho schoval. Takovou nějakou jejich řečí. Tak táta přemýšlel, byli všelijaký fízlové a takoví, tak nakonec povídá: ,Jo!‘ Tak potom, že ho vezme domů. Tak mu [otec] povídá: ‚Tak tedy pojď.‘ Jenomže milej partyzán povídá: ,Já nemůžu.‘ A teprve z něho nakonec vylezlo, že má těžce zraněnou nohu, tak ho tatínek do baráčku doslova donesl a tam se skrejval.“