„U tý Dukly, to bylo něco moc strašnýho. Takový mladý… Byl z Volyně… To bylo Rusko, Ukrajina, všechno bylo smíchaný. A pěknej chlapec takovej, dávala jsem mu čaj čajovou lžičkou. ‚Sestřičko, já nechcu umřít.‘ Já na něj: ‚Né, pijte čaj.‘ A za chvilku mě stisknul za ruky a konec. Tak to šlo, z jednoho pokoje do druhého. Tam u tý Dukly jsme toho všichni zažili moc strašnýho.“
„No tak, šly jsme do [Svobodovy] armády, na frontu. Přišly jsme na frontu. Tak jsme přišli na frontu, tam nás rozdělili podle zdravotních posudků. Já byla spojařka. Prostě rozdělili nás všechny. A potom jsem byla raněná a vrátila jsem se, ne ke spojařům, ale jako zdravotní sestra, dělala jsem i u úklidu, to bylo strašný, jak to tam chodilo.“
„Já byla v Novosibirsku. A dostala jsem se do továrny, šila jsem pro vojsko košile, bundy a kalhoty. Měla jsem dobrý stroj, skutečně dobře se mi šilo. A byl tam chlap. A byla tam jedna pěkná ženská se mnou. A mně se pokazila ta mašina, brečela jsem, a došla jsem do ocelárny a po rusku jsem prosila, že se mi mašina pokazila. A ona přišla, takhle mi poklepala, usmála se: ‚Ale bude to dobré.‘ A za tři dny nám dali svobodu. Takový sen! A osvobodili nás.“
Žofie Popovičová se narodila 30. listopadu 1923 v Bukovci. V roce 1940 bez vědomí rodičů spolu s o sedm let starší sestrou Annou a několika přáteli přešli hranice se Sovětským svazem. Kousek od hranic byli zadrženi a po soudu, který je klasifikoval jako maďarské špiony byli posláni na Sibiř. Žofie a Anna byly tři roky vězněny v Novosibirsku. V roce 1943 byly propuštěny a přidaly se k prvnímu československému pluku Svobodovy armády. Žofie prodělala krátký vojenský výcvik a stala se spojařkou. Po zranění způsobeném výbuchem tankové pumy se stáhla do týla a Dukelskou operací už prošla jako zdravotnice. Po válce se vdala a s manželem provozovala hospodu. Narodila se jim dcera. Manžel Ivan Popovič ale tragicky zahynul a Žofie, válečný invalida, zůstala na všechno sama. V roce 1951 jim komunisté znárodnili hospodu. Seznámila se s Fedorem Fosorem, který byl ale odsouzen za velezradu a kvůli kterému ji také sledovala a vyslýchala Státní bezpečnost. Když ho po pěti letech propustili, žili spolu v Dolních Dunajovicích dalších čtyřicet let. Žofie Popovičová zemřela v roce 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
