Žili jsme tak, jak jsme uměli, nic jiného jsme neznali
Ludmila Poláchová, roz. Martinátová, přišla na svět 3. dubna 1930 ve Valašské Bystřici. Narodila se do zemědělské rodiny, rodiče měli hospodářství na samotě a starali se o několik hektarů polí a lesů. Otec, Josef Martinát, sociální demokrat, se za války zapojil do odboje. Spolupracoval s partyzánskou skupinou Za svobodu - za vlast a s partyzánskou brigádou Jana Žižky. Partyzáni rodinu často navštěvovali. Martinátovi po většinu války ukrývali také studenta vysoké školy ze Vsetína před nuceným nasazením. Roku 1946 odešla rodina do Nových Valteřic v rámci dosídlování pohraničí. Josef Martinát zde v letech 1946- 1948 působil jako starosta. Ludmila se v letech 1946 -1948 vyučila prodavačkou potravin v Bruntále, jako prodavačka pak pracovala v Nových Valteřicích a Moravském Berouně. Po roce 1948 rodina přišla o hospodářství v rámci kolektivizace, majetek připadl Státním statkům. Ludmila se roku 1953 provdala za Lubomíra Polácha, vychovali spolu čtyři děti. Roku 1954 se přestěhovali do Šternberku, kde prožili invazi vojsk Varšavské smlouvy i normalizační léta. Pracovali v Chronotechně, manžel byl pak zaměstnán na dráze, Ludmila Poláchová ve školní jídelně jako kuchařka. Protože nebyli v KSČ, nejstarší syn měl problém s přijetím na vysokou školu. Roku 1982 se stěhovali do Olomouce. Ludmila Poláchová pracovala v jídelně Dětského domova v Hejčíně jako šéfkuchařka. Roku 1984 odešla do důchodu, téhož roku zemřel manžel. Ludmila Poláchová se časem vrátila do Šternberku, aby byla blíže dětem. Od roku 2019 žije v Domově pro seniory ve Šternberku, Na Valech, kde proběhlo i natáčení rozhovoru v roce 2024.