Jan Pijáček

* 1958

  • „Jednoho krásného dne tam přišla skupina lidí, ale oni už věděli, že si přijdou pro dobytek a přijdou jim ho sebrat, tak tatínkovi bratranci tatínka násilím dovlekli do komory, kde byly masivní dřevěné dveře, a zavřeli ho tam. Bylo tam malinké větrací okýnko, tak tam narvali pytle, aby nebylo slyšet, jak nadává a křičí. Měli strach, že by se s nimi pobil. Kdyby udělal nějaký takový exces, tak by si šel zbylých osm let ještě odsedět. Proto ho museli bratranci násilím zavřít, a to si už pamatuju jako malý chlapec.“

  • „Vzpomínám si, když tam pobíhali tenkrát estébáci, jak vypískali ministra kultury, jak tam pobíhali estébáci v civilu převlečení za trampy, protože si mysleli, že je to zase nějaký potlach, a všichni samozřejmě poznali, kdo to je. A když byla část obřadu, kdy si věřící podávají ruce, tak se kolem nich utvořil kruh a všichni k nim chodili a podávali jim ruce, takže je podáním ruky ocejchovali, z davu, že to jsou oni. Byl to tenkrát velice silný zážitek a bylo to velmi povzbudivé. Nikdo v té době nečekal, že se něco takového může odehrát.“

  • „Když se Rusáci rozjížděli po území, tak jsme, protože Orel pořád ještě fungoval, byly s dětima v orlovně a teď jsme slyšely, že kolem jedou tanky, tak my malé děti jsme vyběhly ven a dneska s odstupem času tomu říkám, že jsme kamenovaly ruské tanky. Byly tam vysypané malé oblázky ze štěrkopísku, vyosévky, tak jsme si je nabraly do hrsti a házely to po těch ruských tancích, takže jsme, to byla taková nechtěná symbolika, že ty malé děti kamenovaly ruské tanky. Pak vyběhli samozřejmě dospělí, vylískali nám a zatáhli nás zpátky do orlovny, protože měli celkem oprávněný strach, že kdyby náhodou někomu z těch vojáků ujely nervy, tak že by mohl začít třeba střílet.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vlčnov, 18.03.2021

    (audio)
    délka: 03:07:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Až se k nám právo vrátí

Jan Pijáček v kroji během hodů, Ostrožská Nová Ves, 1. pol. 60. let
Jan Pijáček v kroji během hodů, Ostrožská Nová Ves, 1. pol. 60. let
zdroj: archiv pamětníka

Jan Pijáček se narodil 11. července 1958 v Ostrožské Nové Vsi. Vyrůstal v rodině politického vězně Antonína Pijáčka a Marie, rozené Kovářové. V červnu roku 1948 byl otec zadržen při pokusu o ilegální přechod hranice do Rakouska a vazbu strávil ve Znojmě a Uherském Hradišti. Zde prožil těžké mučení elektrickým proudem a bití přes chodidla, což ho poznamenalo na zbytek života. Byl odsouzen na 16 let za vlastizradu s nástupem výkonu trestu v uranových dolech v Jáchymově. Po osmi letech byl propuštěn. Perzekucí (v souvislosti s kolektivizací zemědělství) byla postižena i značná část rodiny jeho manželky. Otcův osud pronásledoval malého Jana celou školní docházku až do dospělosti. Vyučil se na Středním dřevařském učilišti ve Valašském Meziříčí. Tíhl k trampingu a stal se členem ekologického sdružení Tis. S manželkou Pavlou se seznámil v trampské kapele Traband a své tři děti vychovávali ve skautském duchu, ve víře a lásce k přírodě. Společně zakotvili ve Vlčnově, kde se v 80. letech podíleli na šíření samizdatu a během sametové revoluce se připojili k Občanskému fóru. Pamětník vstoupil do komunální politiky a dvě volební období působil jako místostarosta, později jako starosta za ODS (až do roku 2017) a zastupitel Zlínského kraje (2008–2020). Stál u vzniku mikroregionu Východní Slovácko a profesní organizace Sdružení místních samospráv ČR (řadu let působil v jejím čele). Roku 2010 převzal na dva roky vedení ICCN (INTER-CITY INTANGIBLE CULTURAL COOPERATION NETWORK), organizace, která sdružuje spolky pečující o nehmotné kulturní dědictví (v případě Vlčnova se jedná o Jízdu králů, která je od roku 2011 na Reprezentativním seznamu nehmotného dědictví lidstva UNESCO). Působil jako poradce řady poradních orgánů různých ministerstev. Několik let byl členem České národní komise pro UNESCO. Za celoživotní přínos v péči o kulturní dědictví byl roku 2021 vyznamenán prezidentem České republiky Milošem Zemanem a převzal cenu Jože Plečnika. Roku 2021 žil ve Vlčnově.