Až se k nám právo vrátí
Stáhnout obrázek
Jan Pijáček se narodil 11. července 1958 v Ostrožské Nové Vsi. Vyrůstal v rodině politického vězně Antonína Pijáčka a Marie, rozené Kovářové. V červnu roku 1948 byl otec zadržen při pokusu o ilegální přechod hranice do Rakouska a vazbu strávil ve Znojmě a Uherském Hradišti. Zde prožil těžké mučení elektrickým proudem a bití přes chodidla, což ho poznamenalo na zbytek života. Byl odsouzen na 16 let za vlastizradu s nástupem výkonu trestu v uranových dolech v Jáchymově. Po osmi letech byl propuštěn. Perzekucí (v souvislosti s kolektivizací zemědělství) byla postižena i značná část rodiny jeho manželky. Otcův osud pronásledoval malého Jana celou školní docházku až do dospělosti. Vyučil se na Středním dřevařském učilišti ve Valašském Meziříčí. Tíhl k trampingu a stal se členem ekologického sdružení Tis. S manželkou Pavlou se seznámil v trampské kapele Traband a své tři děti vychovávali ve skautském duchu, ve víře a lásce k přírodě. Společně zakotvili ve Vlčnově, kde se v 80. letech podíleli na šíření samizdatu a během sametové revoluce se připojili k Občanskému fóru. Pamětník vstoupil do komunální politiky a dvě volební období působil jako místostarosta, později jako starosta za ODS (až do roku 2017) a zastupitel Zlínského kraje (2008–2020). Stál u vzniku mikroregionu Východní Slovácko a profesní organizace Sdružení místních samospráv ČR (řadu let působil v jejím čele). Roku 2010 převzal na dva roky vedení ICCN (INTER-CITY INTANGIBLE CULTURAL COOPERATION NETWORK), organizace, která sdružuje spolky pečující o nehmotné kulturní dědictví (v případě Vlčnova se jedná o Jízdu králů, která je od roku 2011 na Reprezentativním seznamu nehmotného dědictví lidstva UNESCO). Působil jako poradce řady poradních orgánů různých ministerstev. Několik let byl členem České národní komise pro UNESCO. Za celoživotní přínos v péči o kulturní dědictví byl roku 2021 vyznamenán prezidentem České republiky Milošem Zemanem a převzal cenu Jože Plečnika. Roku 2021 žil ve Vlčnově.
