Luděk Pícha

* 1926

  • „Čtyři jsme byli poslaní, abychom to střílení nějak zlikvidovali. Tak jsme přes toho šéflékaře vyzvali všechny, aby odevzdali zbraně, pokud je mají. On je nikdo neodevzdal, a tak jsme chodili od slamníku ke slamníku a všichni měli pod slamníkem pistoli. Všichni, skoro bez výjimky.“

  • „Pozval mě na večer, asi na šestou hodinu, do bytu jednoho ze členů Zpravodajské brigády (ZB). Tam mě představil, řekl, kdo jsem, včetně toho, proč mě doporučil veliteli družstva. Asi za čtvrt hodiny tam přišel velitel naší čety. My jsme se moc mezi sebou neznali, aby – kdyby něco ruplo, tak aby se do toho nezamotalo mnoho lidí. V tom družstvu bylo 12 lidí, to jsme se znali. Řekli nám informace – na co se zaměřuje ZB a na co se mám zaměřit já. Pokud budu mít nějaké zprávy, které budu považovat za důležité, jakým způsobem je mám předávat. Odříkali mi vojenskou přísahu, tu že se mám naučit, a na příští schůzce jsem složil vojenskou přísahu a dostal evidenční číslo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.02.2011

    (audio)
    délka: 02:16:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po válce přišly dva slavné roky, ale pak to bylo zase špatný

Luděk Pícha
Luděk Pícha
zdroj: Příběhy našich sousedů

Luděk Pícha se narodil 4. července 1926 v Praze do rodiny důstojníka Hradní stráže. Vyrůstal společně s bratrem v pražských Dejvicích. Od mládí cvičil v Sokole. Studoval na reálném gymnáziu, později přešel na průmyslovou školu v Presslově ulici na Smíchově. Tam se seznámil se spolužákem Lubošem Fišerem, který ho v roce 1944 přivedl k odbojové skupině Zpravodajská brigáda (ZB). Po maturitě pracoval ve firmě konstruující letadla, která sídlila na holešovickém Výstavišti nedaleko železniční tratě směřující z Prahy na sever do Kralup a Ústí. Zpravodajskou brigádu informoval o přesunech vojenské techniky a o výrobě komponentů pro vojenská letadla. Se svou jednotkou se účastnil příprav i vlastních bojů Pražského povstání v květnu 1945. Po skončení války asi jeden měsíc spolu s jednotkami Zpravodajské brigády pomáhal v pohraničí, působil v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Jelení. V roce 1948 se Luděk Pícha dostal na vojenskou leteckou akademii, ale po nástupu komunistů byl vyloučen. Také jeho otec musel z armády odejít a podobně byli perzekvováni i další členové Zpravodajské brigády. Luděk Pícha zůstal věrný svému oboru – pracoval jako hlavní mechanizátor v Armabetonu a v Průmstavu. S manželkou vychoval dvě děti a v době natáčení rozhovoru (2011) žil v Praze. Dle zjištění v Archivu bezpečnostních složek v 70. a 80. letech evidovala Luďka Píchu Státní bezpečnost jako svého tajného spolupracovníka.