Miroslav Picek

„Tam byli vlastně ti vězni, kteří pracovali na dostavbě Štěchovický přehrady, byli na stavbě mostu a na tý silnici do Prahy. Tam byli ti odsouzení, ti jejich vězni, kteří tam byli, tak pracovali na těchto stavbách. V podstatě tu Štěchovickou přehradu dodělali, dodělali ten štěchovickej most i tu silnici. Takže oni si připravovali podmínky na to osídlení toho Neveklovska. To bylo důležitý pro ně. Oni pak ten koncentrační tábor, to je zaznamenaný, o tom bych ani nemusel mluvit, to tam jako je. Je tam kříž na Hradištku s trnovou korunou. Ty koncentrační tábory byly jednak na… pod tím mostem štěchovickým, směrem ku Praze, na pravý straně, tak tam byly nějaký baráky. Určitou dobu tam ty baráky stály a pak to srovnali se zemí, protože to nebylo k užitku a památníky se tenkrát nestavěly všude, kde to bylo. Akorát ten památník je tam nahoře u toho křížku, v takový zatáčce nad Hradištkem. To tam je.“

„Můj táta pak dělal vlastně jako partyzánskýho soudce. A bylo to kvůli tomu, že jak Němci projížděli, tak na ně vystřelili, ty partyzáni z toho lesa, už tam u Knína. Jestli někoho zabili, nebo nezabili, to já nevím, ani on to nevěděl, ale ti Němci přišli do vesnice, vyhnali všechny lidi z baráků, vzali kluky, asi od sedmnácti let, zase jako to dělali jinde, a postavili je ke zdi. A jeden z těch, co tam u tý zdi byl, tak jim německy řekl, že dojde pro ty, co vystřelili z toho lesa, a že je přivede, ať tedy nestřílejí. No tak oni řekli, ať jde pro ty viníky. No a on tam došel a řekl jim, že tam stojí všichni chlapi u zdi a že je postřílejí, když se nepřihlásí. Tak oni přišli se zbraněmi a řekli, že to oni stříleli, a oni zastřelili jenom je. A teď ta manželka toho zastřelenýho chtěla, aby zastřelili toho, co šel pro ně do toho lesa. Táta to rozhodoval tak, že už bylo dost krve, že kdyby byli oni nechtěli z toho lesa odejít, tak že bylo víc mrtvejch, a že ho osvobozuje z nějakýho obvinění.“

„Šli a vzali pily, tenkrát ruční, a tam byly takovýhle smrky. Ta cesta nahoru do Slap je dneska krásná, je vydlážděná, byla, teď je tedy vyasfaltovaná, ale předtím to byla jenom polní cesta, taková prašná. Tak oni do ní nakáceli takový smrky široký a mysleli si, že tím zarazí Němce. Ale přišli ze Štěchovic, přišli lidi, protože se to dozvěděli, a co měli doma poschovávaný takový ty lovecký pušky, brokovnice a tohle, tak přišli zezdola a řekli jim: ‚Hoši, tak to pěkně rozřezejte a dejte to na stranu. Protože my nechceme bejt tam dole povražděný, nechceme mít most vyhozenej do povětří a přehradu, aby někdo vyhodil do povětří, tak to pěkně ukliďte.‘ Tak oni to uklidili a stáhli se do Slap a tam postavili nějaký barikády, jenomže to zase ten pan ředitel říkal: ‚To není dobrý, to není dobrý… to bude hrozný.‘ No a tam nahoře, tam se říkalo u Moravce, dneska tam je benzinová pumpa, tak tam je malej pomníček, tak tam byl otec se synem, který byli jako hlídka, když pojedou Němci, tak měl poslat zprávu dolů, do Slap. Jenomže když se to dozvěděli, jako i po telefonu na úřadě, že se valí německá armáda a že jsou to obrněný transportéry a tanky a všechno možný, tak ti, co měli zbraně a chtěli je na těch barikádách zastavit, tak ti utekli do lesa. A nechali tam rodiny s dětma, starý lidi. No a můj táta to řešil tím způsobem, že se oblíkl do uniformy československý armády s hodností nadporučíka a šel jim naproti, těm Němcům.“