Olga Petříková

* 1937

Příbuzný/příbuzná politického vězně, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
Politické procesy v Československu v éře stalinismu, Politický proces Buchal a spol.
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Chtěly jsme otci alespoň podat ruku

    (audio)
    délka: 01:00
    Download file
    Info

    „Když my jsme se chtěly přiblížit - tam jsem byla taky, to už mi bylo více roků, asi těch třináct čtrnáct. Tak mamka mě brala s sebou a chtěly jsme mu podat ruku anebo se stisknout. Tak okamžitě konec návštěvy. I když tam člověk – to bylo strašně kruté – když tam člověk jel takovou dálku, aby ho viděl, pozdravil a abychom spolu promluvili. ,Konec návštěvy, to neexistuje, nic, nic.’ Tvrdí tam byli, mimořádně tvrdé osoby, které byly prokádrované. To byla opravdu strašně krutá doba, taková už není.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Až když jsem si změnila jméno, mohla jsem začít žít

    (audio)
    délka: 00:51
    Download file
    Info

    „Tento dům nám vzali, my jsme z toho platili nájem. Jinak bychom se museli vystěhovat. Oni to znárodnili, takže jsme museli platit, jinak pryč. Někam do pohraničí. A jaké byly důsledky? Nemohla jsem studovat, musela jsem si najít práci v 15 letech, abych finančně podpořila rodinu. Platili jsme byt ve své vilce, jinak by nás vystěhovali. Pak jsem studovala dálkově, sama jsem se musela učit, a až jsem si změnila své jméno provdáním, tak teprve jsem mohla normálně rovnoprávně žít.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Čekejte úmrtní list, protože otec to nepřežije

    (audio)
    délka: 01:09
    Download file
    Info

    „Oni je tam vlastně drželi hladem. Máti měla tenkrát povolenou návštěvu, ale otec se nesoustředil. Přišel, měl dvě hole, nateklé nohy a vypadalo to, že už nebude. Říkali: ,Čekejte úmrtní list, protože otec to nepřežije.’ Vůbec se nemohl soustředit, jenom říkal: ,Kousíček chleba, kousíček chleba.’ Nic víc neříkal. A máti říkala: ,Šílené.’ Potom se dostal na Mírov, to zařídili možná ti kněží nebo nevím. Ale mezi nimi byla veliká kolegiálnost a tím spoustu lidí zachránili. Byl asi v šesti káznicích za těch 11 let. Roku 1949 ho vzali a v roce 1960 se vrátil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 01.01.2014

    (audio)
    délka: 44:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Až když jsem si změnila jméno, mohla jsem začít žít

Olga Petříková, rozená Brázdilová, se narodila roku 1937 v Ostravě. Otec František Brázdil, praporčík SNB, byl v roce 1949 zatčen a poté roku 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na doživotí. Před svým zatčením se stýkal s Janem Buchalem, jedním z popravených během procesu s Miladou Horákovou. Po otcově odsouzení přišla rodina o majetek. Na svobodu se František Brázdil dostal na základě amnestie Antonína Novotného v roce 1960, po jedenácti letech ve vězení. Po sametové revoluci byli pozůstalí finančně odškodněni, František Brázdil však zemřel v roce 1988. Svůj profesní život Olga Petříková zasvětila učitelství, na základní škole vedla hodiny hudební výchovy.

Zobrazit celý příběh pamětníka (česky)
Fotografie (0)
Odkazy (0)