„On [Jirka Novák], když běhal mezi vojákama, tak byl považovanej za Němce, za dítě německejch civilistů, a on mezitím počítal, kolik kde je tanků a jaký měl od otce příkaz, aby řekl, kde co stojí, takže dával zprávy, co je v táboře za výzbroj a kdo přijel nebo nepřijel.“
„O jedný neděli přišel otec do práce a tam měl přihlášku do komunistický strany. Já jsem náhodou u toho byla, když už se vrátil z koncentráku, ten pan Císař, který se shodou okolností jmenoval Ruda, Rudolf. Když táta mu říká: ‚Co myslíte, mám do toho jít s nima, nebo se nemám rozhodnout?‘ Nevím, co na to řek, ale pravda je, že řek, že jim to nepodepíše, a já jsem tenkrát říkala... já byla v jídelně, kde se rozhodovalo, to byl náš obývací pokoj, a říkám: ‚Sláva, táta jim to nepodepsal.‘ A táta říkal: ‚Jó, holka, to je teprv začátek, to ještě uvidíš.‘“
„A zjistily jsme [služebná Fanda a Olga Pešoutová], že jede kočár taženej dvěma koňma. Tam seděli dva skopčáci, jak jsme je nazvaly. Byli to napůl oblečený vojáci, tak nějak ve vojenským. Ty se nás taky lekli, protože nás uviděli sedět v lese... a ten jeden šáhl dozadu za opasek pro pistoli, ten druhej, co řídil kočár, mu prostě ruku zarazil a popohnal koně.“
„Vlastně druhýho ledna nám přišel dopis, že se máme vystěhovat a že nám přidělujou byt. Prohlásili ten byt, kterej na začátku války naši si sami pronajali a našli, táta už voják nebyl, tak ho prohlásili za vojenskej. A že ho máme okamžitě uvolnit, že jedenáctýho ledna bude přistavenej nějakej velkej kamion, kterej nám vezme nábytek a všechen majetek.“
„Viděl, že dvůr je plnej tanků, a ten Toussaint mu řekl: ‚Kdybysme chtěli, tak vám Prahu rozbijeme úplně, ale už to dělat nebudu,“ a šel s otcem, to jsou i filmový záznamy, jak šel s otcem přes barikády a jak ho vedou s bílým praporem do Bartolomějský.“
Olga Pešoutová, rozená Waldhütterová, se narodila 31. srpna 1930 ve Vojenské nemocnici v Praze. V roce 1931 se její otec Zdeněk Waldhütter stal vojenským přidělencem v Paříži a změnil své jméno na Vltavský. Rodina se roku 1936 přestěhovala do Litolu a následně do Milovic, kde se její otec stal velitelem pluku útočné vozby a od roku 1937 byl povýšen na plukovníka. Během války žila její rodina v Dejvicích a Olga Pešoutová kvůli sledování otce a důvodnému nebezpečí střídavě pobývala v Praze nebo u prarodičů v Ledči nad Sázavou. Její otec sehrál důležitou úlohu při Pražském povstání, kdy vyjednával kapitulaci německých ozbrojenců s generálem Toussaintem. V roce 1946 odmítl vstup do KSČ a po únorovém převratu 1948 ho z armády propustili a jejich rodina byla v lednu 1950 vystěhována z bytu v Dejvicích. Olga mezitím dostudovala rodinnou školu, obor hospodářsko-administrativní. Její otec zemřel roku 1963 v Ledči nad Sázavou a v roce 1991 byl rehabilitován. Ústavem pro studium totalitních režimů in memoriam byl v roce 2013 oceněn Cenou Václava Bendy. V době natáčení (2019) žila Olga Pešoutová ve Světlé nad Sázavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!