"Narodila jsem se do válečné doby, čili těch šest let vlastně byla válka. Takže jsem si prožila i některé takové chvíle, kdy jsme utíkali, jako potom už třeba jako dvouletá, tříletá, co si pamatuji, že jsme pospíchali do krytu, když houkali nad Kolínem sirény, protože tady bylo obrovské bombardování. Víte, že rozbili nádraží, petrolku, všechny ty velké továrny byly zničeny, plno lidí zahynulo. I od nás dva tatínkové mých kamarádek zahynuli v petrolce při ranní směně. My jsme měli na zahradě takový kryt také a vím, že začaly houkat, že jsme tam utíkali, a on byl plný vody. Jak ta spodní voda stoupala, tak jsme potom zůstali ve struze. Ale to nebylo proto, že by nás bombardovali, že lítaly střepiny daleko od Kolína. Takže to byly takové chvíle, no."
Jarmila Pavlíčková se narodila 15. ledna 1939 ve Třech Dvorech u Kolína. Z válečných let si vybavuje bombardování a rychlé útěky do krytů. V roce 1954 začala studovat pedagogickou školu, o čtyři roky později ji dokončila a od té doby učila. 25 let působila ve škole ve Starém Kolíně, z toho sedm let ve funkci ředitelky. Učení a práce s dětmi byla její srdeční záležitost a dětem se věnovala i mimo školu. Přes šedesát let vede kroužek mažoretek. S manželem má jednu dceru.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
