Hlavně pomáhat druhému, nežít jen pro sebe
Jiří Pavlíček se narodil v listopadu 1945 v Mělníku, brzy nato se rodina přestěhovala do bytu v Liberci, uvolněného po odsunutých sudetských Němcích. V patnácti letech se stal závislý na alkoholu a bojoval s ním dalších pětadvacet let. Kvůli své závislosti se dvakrát rozvedl a dvakrát se dostal do vězení. Při práci v elektrárně v Horních Počaplech poznal Heřmana Chromého, s nímž ho pojí celoživotní přátelství, a díky němu se začal seznamovat i s dalšími disidenty. Po druhém rozvodu mu byla svěřena do péče dcera Adéla. Tehdy pracoval jako sanitář v nemocnici na Karlově náměstí. V roce 1985 se mu podařilo nad alkoholismem zvítězit, podepsal Chartu 77 a s pomocí Petra Uhla se aktivně zapojil do disidentské práce. Množil a rozšiřoval Informace o Chartě, letáky a opisoval knihy. S dalšími kolegy založil Nezávislé mírové sdružení a podílel se na organizaci Sympozia 88 a různých manifestací. Byl mnohokrát předvolán k výslechu a výhrůžkami nucen k emigraci. Po revoluci se nejprve angažoval v Transnacionální radikální straně, založil Hnutí za humanizaci zdravotnictví, působil jako kostelník na evangelické faře v Mělníku, pracoval jako sanitář v LDN a v domově důchodců. V této práci dobrovolnicky pokračuje i nadále, stejně tak jako v práci pro evangelickou církev.