"To nás oslovili, mladí architekti chtěli, když se to uvolňovalo v osmdesátém osmém, nebo kdy to bylo, no a já jsem tam dal obraz, prázdný, bílý a tam byla šipka a tam bylo napsáno Odešel. A Sonny Halas tam měl nejkrásnější akci, co vím. On vynesl na Pálavě nahoru na kopec židli dřevěnou obyčejnou a je nafocený, jak sedí na tom kopečku a dívá se do té svobodné země, do Rakous. A druhý den mi oznámili ti kluci, ti architekti, že tam byl rektor a že Palla a Sonny musí okamžitě pryč. A že Palla vyzývá k emigraci, tím, že odešla, to byla nějaká láska nebo něco jsem tehdy zažil, a že Sonny s tou židlí se dívá do Rakouska a že to musí pryč."
"A Jožka říká: 'Já to zjistím.' A za týden jsem k němu přišel na hodinu a on říká: ,Mariane, nic, neodvolávej se, buď rád, že to prochází jenom tak. Protože tě sledují, ten tvůj ateliér,' to on všechno měl přes ty známé v Brně, že se tam něco pořádá, že tam chodí lidi, že tam jsou přednášky, takže mám zákaz Prahu. Já bych vůbec nevěděl, že mne tam sledují."
"Starosta Luhačovic si to úplně podělal, protože když přišli Rusové, tak tam přišel také nějaký oddíl Rumunů. To bylo zajímavé, v těch Luhačovicích měli všichni rádi ty Rumuny, protože oni byli nóbl, oni mluvili francouzsky, byli slušní. A když byly oslavy – to mně říkala všechno matka, jako na konec osvobození, tak on pozval jenom ty Rumuny. A ty Rusáci, kterých se všichni v těch Luhačovicích báli, že je okradou o hodinky, znásilní, tak ty nic. Čili jak přišli komouši k lizu, tak to měl jasný. No tak i z jiných důvodů, že jo."
Marian Palla se narodil 30. července 1953 v Košicích v rodině architekta a lékařky. Kvůli svému původu matka mohla studovat medicínu až po roční práci jeřábnice a pouze v Košicích. Rodina se záhy přestěhovala do Brna. Marian byl ještě před maturitou na gymnáziu přijat na brněnskou konzervatoř, kde vystudoval hru na kontrabas. Patnáct let hrál v orchestru Janáčkovy opery a k tomu se jako samouk začal věnovat výtvarnému umění - kresbě, malbě, keramice, konceptu, multimédiím. V době drsné politické normalizace pořádal přednášky a bytové semináře a účastnil se akcí a výstav v neoficiálních prostorech. V roce 1994 přizval Dalibor Chatrný Mariana Pallu jako pedagoga, asistenta, na Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, kde dvě desetiletí učil a po několika letech studia získal i titul docenta. Marian Palla vystavoval doma i v zahraničních galeriích, vyšlo mu třináct prozaických titulů, poezie i knížek pro děti. V době natáčení bydlel a tvořil ve Střelicích u Brna.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
