Prof. RNDr., DrSc Tomáš Pačes

„To bylo tak, že jsme se dívali do novin a tam jsme najednou viděli: ,George Voskovec staring’ v nějaké hře divadelní. A my jsme se znali s Werichem, moji rodiče a já jsem panu Werichovi napsal, jestli si myslí, že můžu jít za Voskovcem a třeba ho pozvat. A pan Werich mi napsal: ,No jasně, zajděte za ním, řekněte, že ho zvete na véču a že vám to doporučil Ferda Kokos z Prahy.‘ A já jsem teda, koupili jsme si lístky, šli jsme na to představení, Voskovec tam hrál hlavní roli. A o přestávce jsem za ním zašel a říkal jsem: ,Ferda Kokos z Prahy mě posílá, abych vás pozval na večeři.‘ A on se rozzářil, byl celý šťastný, protože se samozřejmě v Buffalu nudil hrozně. No a přišel k nám už po obědě a byl s námi celé odpoledne, až do večera. No a povídali jsme si o všem možném. No a on nám hrozně doporučoval, abychom tam zůstali. Říkal: ,Podívejte, když máte nějaký talent, tak ho musíte využít na plné pecky a prostě Amerika je země, kde právě talent se dá hrozně dobře zhodnotit.‘“

„Tak já jsem přijel z té exkurze a na tom kongresu bylo spousta kolegů z Ameriky a já jsem je pozval k nám domů a udělali jsme si mejdan na dvacátého prvního. A byli u nás a popíjeli jsme všechno, a dobré, a pak odjeli. A my jsme spali a slyšeli jsme nějaké rachoty, ale nic, v pořádku. Ráno jsme vzali se ženou auto, a že pojedeme z Pankráce, kde jsme bydleli, na techniku na Kulaťák. A teď jedeme a koukáme, že u obchodů stojí fronty. Říkali jsme si: ,Co se děje?‘ A teď jsme jeli a najednou, když jsem přejížděli most, tak proti nám jely tanky a já jsem zastavil a ptal jsem se tam někoho: ,Prosím vás, co se to děje?‘ A on brečel: ,Vy to nevíte?! Jsme okupovaní!‘ No, tak já koukal a nevěděl jsem co, ale vyjel jsem, takhle jsem míjel tanky, vjel jsem na Kulaťák. Ten byl plný tanků. Já jsem přišel na ten kongres a tam už to začali balit a řekli mi, co se děje. A co bylo zajímavé, že my jsme šli hrozit na ty tankisty tam a debatovat s nimi. A každý ústav, myslím si, tehdy měl vnitráka, který ho jako spravoval po téhleté stránce. A ten náš vnitrák byl takový výrazný tím, že byl úplně holohlavý, ne starý člověk. Načež já ho tam viděl, jak hrozí těm Rusákům, takže oni byli rafinovaní neuvěřitelně. No nic, ale ten kongres musel skončit a pro ty cizince oni povolili transport, takže museli odjet a chtěli odjet, ale spousta jich nadělalo spoustu fotografií z té okupace a ty potom od těch geologů vyšly v různých novinách po celém světě. A já jsem se šel na to nádraží rozloučit s těmi kamarády a musím říct, že nám tekly slzy, když odjížděli, protože jsme si mysleli, že se vidíme naposledy.“