„Nicméně o půl čtvrté ráno jsme nakonec hlasovali a jednoznačně se všichni ztotožnili s tím, že to nepodepíšeme. Na mně potom bylo to sdělit Svazu dramatických umělců. Nikdy jsem nepátral, jestli ten dopis někde je, jestli je nějaký archiv. Snažil jsem se to napsat co nejstručněji, že jsme velice pečlivě zvažovali. Bylo to postaveno na tom, že se k tomu nemůžeme vyjádřit, protože neznáme to prohlášení Charty 77, a že teď žádáme, aby nás s tím seznámili. Že to nebylo nikde otištěno, že všude v tisku je pouze reakce a že teď žádáme, aby nám bylo poskytnuto to prohlášení Charty 77. Teprve po seznámení se s obsahem toho prohlášení můžeme zaujmout jakékoli stanovisko.“
„Zažil jsem téměř autenticky stejnou událost jako Jiří Křižan, je v jeho životopisném filmu. Chtěl jsem chodit do Pionýra, ale neměl jsem velkou naději, že by mě tam přijali. A tak jsem si pořídil pionýrský šátek a normálně jsem tam chodil, až došlo na takzvané oficiální šátkování. Tam jsem šel také a tam mě přímo z nastoupené řady vyřadili a řekli: 'Oslzlý, ty pionýrem nikdy nebudeš.' Tak jsem pak už do Pionýra nechodil. Chodil jsem do fotografického kroužku.“
„V té době jsem se přihlásil na DAMU. Udělal jsem zkoušky. Chtěl jsem dělat divadlo. Spřátelil jsem se s Jaromírem Hanzlíkem, on byl přijat jako první, já jako poslední. Pak mi přišlo vyrozumění, že nemohu být přijat na DAMU. To bylo na zásah okresního výboru KSČ v roce 1966. To je pozoruhodné, že ta nenávist existovala tak, že ještě v roce 1966 tomu zamezili.“
Petr Oslzlý se narodil 26. dubna 1945 v Konici u Prostějova. Jeho otec Albert Oslzlý při znárodňování majetku přišel o továrnu na zpracování kožešin. Navíc byl odsouzen k náhradě škody za stroje, jež komunisté při znárodňování záměrně zničili, přestože se tomu snažil zabránit. Tato nespravedlnost byla jednou z příčin toho, že Petr Oslzlý měl od mládí odpor ke komunistickému režimu. Přispěl k tomu i fakt, že viděl rozhodnutí Okresního výboru KSČ v Prostějově o tom, že nesmí být přijat na žádnou střední školu. Vyučil se kovomodelářem v podniku Sigma Lutín, a protože měl dobré výsledky, dostal v roce 1962 doporučení studovat střední strojnickou školu. Po jejím ukončení byl přijat na DAMU, ale krátce po jeho přijetí komunisté vedení školy přikázali, aby byl vyloučen. V roce 1968 se mu podařilo dostat se na Filozofickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1973 tam ukončil obory divadelní věda a dějiny umění. Od roku 1972 byl dramaturgem Divadla na provázku, později se stal jeho uměleckým vedoucím. Do potíží se dostal v roce 1977, kdy všichni členové divadla odmítli podepsat antichartu, prohlášení, které odsuzovalo Chartu 77. Hrozilo, že Divadlo na provázku kvůli tomu zanikne, ale Petr Oslzlý nakonec vyjednal, že mohlo pracovat nadále. Za socialismu se stýkal s chartisty a disidenty. V listopadu 1989 byl jedním z organizátorů stávky a zakladatelů Občanského fóra, poté působil jako poradce Václava Havla. Byl ředitelem Centra experimentálního divadla v Brně. V roce 2017 byl zvolen rektorem JAMU. Působil také jako herec a vydal řadu publikací o divadle a umění.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
