Josef Odvárka

„Pak tatínek a ještě jeden pán, tedy bratr – my říkáme bratři věřící – jeli do Trutnova k církevnímu referentovi, jestli bychom se mohli teda dál shromažďovat, že nic neděláme proti státu nebo něco podobného. Jenže on říkal: ‚To nemůžete sami, to musíte mít nějakého vedoucího, kterého vám přidělíme, člověka, třeba faráře, který na vás bude dohlížet, jestli dodržujete předpisy.‘ No ale když nad tím bratři uvažovali, tak řekli, že to není možný – my máme předpisy v Božím slově, abychom se podle něj shromažďovali. Protože je psáno: lépe je poslouchat Boha než lidi a Bůh, ten nám říká, jak se máme shromažďovat: Neopouštějte společnost shromáždění svého. – No tak my musíme mít nějaký shromáždění, ale pak taky je psáno, že nemáme mít nějaký vedoucí, otce, mistry – v některých církvích to je, ale není to správný, jak to říkal Ježíš, že všichni bratři by si měli být rovni.“

„Tady jim šlo zřejmě hlavně o majetek a pak taky vyhladit z lidí tu víru a nějak to v nás zeslabit, protože oni věděli, že nás rodiče vedou taky k víře, že nás vedou podle Bible, a to se jim nezamlouvalo. Vzpomínám si, jak řval ten prokurátor: ‚A co jste vlastně chtěli z těch dětí vychovat?‘ Takovou otázku, i když nás vychovali dobře, maminka například byla vyznamenaná jako vzorná matka – asi šest měsíců předtím, než tatínka zabásli, přišlo od národního výboru vyznamenání, že maminka je vzorná matka – vychovala šest dětí. Tenkrát už měla tři. A pak tohle!“