Václav Obadálek

„Tatínek a jeho spoluvězni se v kriminále snažili pochopit, proč je komunisti zavřeli, a tak studovali marxismus-leninismus. Byla tam spousta vzdělaných lidí – kněží, právníci, lékaři – a běžně se konaly přednášky a semináře. Mám čtyřstránkový dopis z roku 1956, ve kterém otec svému nejstaršímu bratrovi popisuje ekonomický a filozofický základ komunistického materialismu a vysvětluje, proč to nemůže fungovat a nefunguje. V kriminále získal o tom, co se děje v komunistickém bloku, lepší informace než lidi, kteří měli ,obyčejné starosti‘: chodit do práce a vodit děti do školy.“

„Pamatuju si, že když jsem na vysoké škole jednou šel z týnského kostela, začali mě fotit nějací chlapi ve středních letech. Šel jsem pryč Kozí ulicí a oni za mnou, tak jsem začal kličkovat Bílkovou, ale pořád byli za mnou. Nevím, jestli šli cíleně za mnou, nebo číhali na mladé lidi před kostelem poté, co skončila mše.“

„Po celou dobu věznění maminka otce podporovala a chodila za ním. Všude se představovala jako jeho snoubenka, v Horní Moštěnici o ní rodina mluvila dokonce jako o Václavově manželce. V té době jí asi začínalo být jasné, že nemůže Vaškovi říct: ,Mě to už nebaví, jsi v kriminále osm let, já chci taky žít.‘ V roce 1948, kdy se s tatínkem poznali, měla nápadníka z Domažlic, který tento stav několik let vydržel, ale pak za ní přijel, setkal se s ní před obchodem jejích rodičů a řekl jí: ,Jano, já bych si tě chtěl vzít, půjdeme za tvými rodiči a já je požádám o tvou ruku.‘ Ale ona mu řekla, že to nejde, a rozešla se s ním.“