Žít svobodně, žít jako indiánka. Byla to romantika i velká řehole
Stáhnout obrázek
Jarmila Nyklesová, rozená Čechová, se narodila 13. června 1956 v Šumperku. Její otec Vladimír, strojní inženýr, byl z rodu volyňských Čechů, maminka Jarmila, rozená Tlustošová, pocházela z Olomouce a pracovala jako sekretářka v textilce v Šumperku. Tatínek Vladimír Čech jako tehdy sedmnáctiletý v roce 1944 spolu se svým otcem Josefem Čechem dobrovolně vstoupili do 1. československého armádního sboru. Bojovali na Dukle a v květnu 1945 se dostali do Prahy. Dědeček se následně s rodinou usadil v Šumperku, kde dostal hospodářství a pole, o což ho komunisté po roce 1948 zase připravili. Jarmila jako dvanáctiletá zažila příjezd tanků do Šumperka. V letech 1970–1974 studovala textilní průmyslovku v Brně, obor návrhářství. Poté dostala práci v Praze v podniku Dům bytové kultury, kde navrhovala vzory pro bytové textilie. Většinu normalizačních let pracovala jako aranžérka výloh obchodních domů. Začátkem osmdesátých let prodělala policejní výslech v Bartolomějské, protože se kamarádila s některými chartisty. Výslech byl pro ni traumatizujícím zážitkem, který se ukázal být životním přelomem. Změnila zájmy i přátele a začala se věnovat kultuře severoamerických indiánů. V roce 1984 se provdala za Luďka Nyklese, s nímž se zapojila do aktivit společenství tzv. euroindiánů, tedy lidí, kteří pořádali setkání a tábory, na nichž se snažili maximálně přiblížit životu indiánských kmenů. Jakožto výtvarnice za svůj život vytvořila nesčetně indiánských korálkových výšivek, oděvů a artefaktů. Teprve po revoluci v roce 1989 se s manželem mohli podívat do USA. Kolem svých padesáti let radikálně změnila svou práci a po absolvování rekvalifikačního kurzu pracovala několik let až do důchodu jako sanitářka na operačním sále v Nemocnici Na Homolce. S manželem vychovali dceru Ivu.
