„V Anglii existovala stanice Radio Luxembourg, my jsme tomu říkali Laxouš, Luxembourg. A tam v sedm hodin oni zvýšili výkon z těch původních asi sto dvaceti kilowattů na jeden megawatt. Čili najednou se to stala nejsilnější evropská stanice. Tak v sedm hodin jsme slyšeli tu jejich znělku: ‚This is Radio Luxembourg, your station of stars.‘ A jak jsem šel po ulici tátovi pro pivo, tak z každýho okna jsem slyšel Luxembourg a tam hráli veškerý možný šlágry, ty, co frčely ve světě. To znamená v Anglii, Francii, Německu, Americe a tak, jo. Takže my jsme jako zase byli trochu zásobený, že jo.“
„Tak jsme se s mojí přítelkyní rozhodli, že se na to vykašleme a že vememe roha. Tak se nám to podařilo. Hele, tenkrát opustit republiku, to nebylo zase tak moc těžký, protože všechno bylo v takovým čurbesu. Tak jsme měli pas, tak dostat ten pas, to bylo za dva dny. Odjeli jsme přes Rakousko. Maminka tam měla spolužačku, tak jsme nějakou dobu bydleli u ní. No a pak jsme si vyjednali Austrálii, ty nás pozvali do Austrálie. A když jsme podepsali na australským velvyslanectví, jsme podepsali dokument, kde prostě se zavazujeme, že tam vydržíme tři roky v Austrálii, tak jsme měli letenku zadarmo. Což bylo super.“
„Já jsem dřív proti Rusům jako nic neměl, jako tak dobře, no tak jsme se o nich učili, učili jsme se ruštinu, že jo, nebo ruština byla povinná. Nakonec mě ta ruština bavila. No jo, jenže pak jsem viděl ty ruský vojáky, tak jsem se s nima s některejma chtěl bavit rusky. Ale to byli nějaký jiný vojáci, to byli spíš odněkad z Asie, protože nikdo z nich nemluvil rusky, nikdo, ani jeden. A jsem si všim, jak byli strašně špinavý, jako by neviděli vodu měsíce a měsíce. Tak jsem si říkal: ‚Pro pána krále, co je to za armádu tohleto?‘ No a tam padlo prostě rozhodnutí, že tohleto ne teda. Poněvadž já jsem tušil, že nastává doba temna.“
Jan Novotný se narodil 27. února 1943 v Kralupech nad Vltavou. Začátkem 60. let nastoupil na základní vojenskou službu, kde byl přidělen k pohraniční stráži na Šumavě. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy, kterou prožíval v Praze, se se svou přítelkyní rozhodl, že emigrují. Nejdříve odjeli do Rakouska, odkud odletěli do Austrálie. Jan se živil jako stavební technik a také vystudoval výtvarnou školu. Do Čech se nastálo vrátil v roce 1997. V roce 2022 žil v Kralupech nad Vltavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
