Stres z války ve mně zůstal dodnes
Ludmila Novotná, roz. Zelinková, se narodila 20. ledna 1935 v Němčicích nad Hanou, části Hliník, jako čtvrtá ze sedmi dětí. Maminka Božena, roz. Přidalová, byla v domácnosti. Otec, Alois Zelinka, vyučený tesař a karosář, provozoval v Němčicích živnost. Celá rodina chodila také pracovat na pole k sedlákům. Roku 1944 zemřela Ludmile maminka na tuberkulózu. Kvůli infekčnímu stádiu její nemoci žila část sourozenců včetně Ludmily v letech 1941–1942 v dětském domově v Napajedlech. Otec se téhož roku znovu oženil. Ludmila zažila velmi tvrdou výchovu, hlavně ze strany otce. V Němčicích prožila dramatický konec války. Po válce začala chodit do Skautu, jenž se stal její celoživotní láskou. Vyučila se švadlenou v Oděvním podniku (OP) Prostějov, kde poté také pracovala. Otci byla po roce 1948 znárodněna živnost. Když bylo Ludmile šestnáct let, vyhodil ji otec po hádce z domu. Odešla žít do podnájmu v Prostějově. Roku 1953 se provdala za Dalibora Novotného, vojáka z povolání, jehož otec zahynul jako odbojář v koncentračním táboře Mauthausen. Vychovali spolu čtyři syny. Díky manželově povolání se často stěhovali, delší čas žili v Přerově. Pracovala pak jako listonoška, vedoucí kuchyně v mateřské škole. Roku 1989 odešla do důchodu, osm let ještě vypomáhala jako kuchařka na faře u Sv. Mořice v Olomouci. Velkou část života provázela nevidomé. V roce 2023 žila v Olomouci.