Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Richard Novák (* 1930)

• narozen 24. dubna 1930 v Polsku

• česká baptistická rodina

• polská, německá škola

• reemigrace rodiny do ČSR

• studium teologie

• PTP

• baptistický kazatel v Broumově, Vysokém Mýtě

• kázání také v němčině

Ve středním Polsku kdysi žila malá skupina českých evangelíků, kteří sem, do tehdy ještě Pruského království, přišli v 18. století za vlády Fridricha II. Velikého. „Z Čech byli vyhnáni někam, kde je náboženská svoboda, která v Čechách nebyla v tom smyslu, že katolická církev prohlásila jen výlučně její učení jako pravé.“ Po druhé světové válce se většina z nich vrátila do vlasti svých předků, do Československa. Jedním z nich je baptistický kněz Richard Novák, který se narodil 24. dubna 1930 v polském okrese Kępno. Předválečné hranice probíhaly jinudy, než jak je známe v současnosti, a tak se dům Novákových nacházel pár kilometrů od německých hranic. „Proto se tam mluvilo i polsky, i německy, i staročesky.“

Čechem mezi Poláky

Richardovi rodiče byli zemědělci, život nebyl jednoduchý. „To byla dřina, dřina, a jak se tam staročesky říká šporovat – to je spořit – každý halíř, každý fenik, každý groš. Boty se nosily jenom, když byla zima. (…) Já jsem začínal svoji životní činnost pasením kraviček tátovi.“ V meziválečném období panovala bída, jak však Richard Novák říká, Poláci žili ještě ve větší chudobě než Češi. „Sociální poměry tam byly neobyčejně bídné, ale Poláci, tamní občané, na tom byli ještě trochu hůř.“ Mnohdy situaci nezvládali, propadali alkoholu a přicházeli o své majetky.

Česká škola tehdy v Polsku neexistovala a malý Richard tak nastoupil do školy polské. „Já jsem jako chlapec mluvil plynule jak polsky, tak německy. Babička mluvila s rodiči ještě tou staročeštinou. (…) Takže jsem se také aspoň foneticky dost dobře vyznal v češtině.“ Do polské školy však chodil krátce, po dvou letech začala válka a přišli Němci, kteří polské školy zavřeli.

Hitler nám dovolil navštěvovat německou školu

„První den války začal za našimi humny. My jsme bydleli blízko hranic. Prvního září 1939 ráno, vím, jako by to bylo včera, brzy ráno se tam ukázala část polského vojska na koních, obhlédli a rychle zmizeli, a najednou se přehnala nádherná, krásná, nejmodernější armáda wehrmachtu německá.“ Richard Novák přiznává, že ho jako každého malého kluka zajímala hlavně technika.

Uvádí také, že tehdy hleděl na Hitlera jinak než později: „Já to řeknu jako kluk: já jsem se do Hitlera zamiloval. Přišla sociální jistota, pořádek a Hitlerovy úspěchy. Jenže jako chlapec jsem nevěděl, čím je to podpíráno. (…) Hitler přišel, já jsem nevěděl, že je to arcivrah, a byl pořádek, ovšem za jakou cenu, to už jsem nepoznal.“ Vzpomíná na to, že zlevnilo umělé hnojivo a došlo k modernizaci zemědělství, což bylo zapříčiněno především potřebami armády. To však pamětník tehdy ještě nechápal.

Polské děti nesměly navštěvovat školy, nevědělo se však, co s dětmi českými. Richard Novák přibližuje historku, která se tehdy tradovala, že prý se na staročeské děti ptali dokonce Hitlera, který jim údajně dovolil navštěvovat školu německou.

Rusové přišli a odvedli nám koně

Jednoho lednového rána roku 1945 šel Richard Novák krmit krávy. „Najednou, bylo ještě šedo, bylo to v lednu, takový hlomoz motorů za našimi humny, bylo to asi dva kilometry. Letadla to nebyla, pak jsem viděl kolosy stínů a bílé postavy utíkaly před tankem. To byli němečtí vojáci navlečení do bílých maskáčů a utíkali.“ S příchodem Rudé armády nastala krátká doba bezvládí, bez vojska a policie. „My jsme to jako rodina také částečně odnesli, okradli nás. Tak končila válka.“ Statek Novákových navštívili sovětští vojáci a zrekvírovali koně. Místo nich dostali hubeného utahaného vojenského šimlíka, o kterého se Richard staral. Otec byl v této době málem zastřelen opilým sovětským vojákem, který si ho pravděpodobně spletl s dezertérem.

Později se otec dostal na práci do Sovětského svazu. „Mezi každým národem jsou dobří lidi a jsou také zlí. Byl tam jeden zlý Polák, věčně ochlastaný, a ten se dostal jako vedoucí komandant polské milice. Neměl na to vůbec předpoklady.“ Poláci měli naverbovat lidi na práce do Sovětského svazu, kde byl nedostatek pracovních sil. Jelikož se Novákovým vedlo dobře a Poláci jim záviděli, tak nahlásili na práci do SSSR otce, který se tak několik týdnů po konci války ocitl v černomořské Oděse. Bylo tam hodně práce a málo jídla. „Starý vysloužilý sovětský major to tam musel hlídat a říkal: ,Soudruzi Češi, až přijdete domů, chvalte Sovětský svaz, jak se máme dobře.‘“ Později se snad Rusové dozvěděli, že otec byl do SSSR poslán Poláky ze msty, a byl propuštěn.

V době, kdy byl otec v Oděse, pracoval Richard při rozvážce brambor a prodával produkci rodinného hospodářství – kuřata, brambory, máslo – na trhu v blízkém městě.

Do ČSR nebo SSSR?

Polští Staročeši se rozhodli krátce po válce využít nabídky pražské vlády na návrat do Československa. Odjezd organizovali učitelé Hovorka a Tuček. „Koncem roku 1945 jsme se stěhovali sem.“ Celkem odjely tři nebo čtyři české vesnice vlakem.

Cesta však nebyla jednoduchá. Vlak byl přistaven na stanici asi pět kilometrů od vesnice. Otec s rodinou nejel. Do ČSR se vydal o týden dříve obhlédnout budoucí domov, pak rodině napsal, aby přijeli. Hospodářství přenechali Novákovi známému Polákovi. „Nic jsme si nemohli vzít, než co máme na sobě a v kufrech. Všechno tam nechat. My jsme toho nelitovali. Vlak tam byl. Slíbili, že bude vytopený, žádná lokomotiva, žádné vytopení, povyrážený okna – jestli schválně, to nemohu říct, a zima a čekali jsme hodiny a hodiny.“ S sebou vezli i babičku. „Starší lidi začali bláznit, jim to šlo na mozek, promrzli. Babička začala bláznit, říkala: ,Tak kdy mě už pustíte do mé postele?‘“

Vlak se nakonec dal do pohybu. Velmi dlouho se jelo přes Slezsko až pravděpodobně do Gliwic, kde byl vlak odstaven na vedlejší kolej a obstoupen polskými vojáky, kteří chtěli Čechy poslat na Sibiř. „Mysleli to vážně, na Sibiř. Rusové by byli pro. Tak jsme tam stáli, lidé začali skoro plakat. Z vlaku jsme vystoupili, naši vedoucí říkají: ,To bylo všechno vyjednáno, zaplaceno, podplaceno. Fungovalo to.‘ S tím vedoucím náčelníkem stanice nebyla žádná řeč a náš vedoucí, to byl učitel Hovorka, mluvil polsky, uměl česky, ten se dověděl, že už tehdy byli dáni první sovětští poradci. Na nádraží to spíše byli organizátoři, hlídači. On šel za ním, ten sovětský stál nad polským a ten mu vše vyložil. Když sovětský voják uslyšel, že my jsme původu českého, tak říkal: ,Vy jste naši přátelé, vždyť vaše Svobodova armáda je u nás.‘ Okamžitě zavolal toho, zpéroval ho: ,Okamžitě, během tolika a tolika minut mi pošlete písemné hlášení, že vlak byl odeslán do Čech, a ne na Sibiř.‘“

Novákovi se nakonec dostali do Bezdružic u Mariánských Lázní, kde obdrželi hospodářství po sudetských Němcích. „My jsme půl roku bydleli s těmi Němci spolu. Oni se na nás dívali lidsky a prakticky. My jsme uměli německy. Maminka byla velice sečtělá, moudrá, inteligentní žena, která uměla vyjádřit všechno, tak těm Němcům vyložila, aby neměli dojem, že my jsme jen tak beze všeho nabyli jejich majetky, že před více než 200 lety byli naši předkové také v té situaci, že buďto budeš římský katolík nebo si můžeš jít, vyvlastněni. Pán Bůh to zařídil tak, že tam jsme všechno nechali a tady jsme dostali všechno zadarmo.“ Brzy však museli hospodářství stejně odevzdat do JZD.

Richard Novák se také účastnil odsunu sudetských Němců. „Já osobně jsem Němce vyvážel u Mariánských Lázní.“ Němce svážel na žebřiňáku do zámku v Chodové Plané, kde bylo shromaždiště. „Češti vojáci to hlídali, spíše se koukali po hezkých německých holkách, než aby tam někoho seřvali.“ Přestože má za manželku Němku z Radvanic, bylo podle jeho názoru správné po válce Němce vystěhovat. Zamezilo se tím dalším národnostním sporům, navíc se sudetským Němcům v Německu dařilo lépe než v Československu.

Nikdy jsem nepředpokládal, že se stanu knězem

Richard Novák nikdy nepočítal s tím, že by se stal farářem. „Já jsem si nemyslel, že budu kazatel, já jsem koktal a všelico, ale máma, velice zbožná, udělala slib Pánu Bohu, že jestli se vdá a první dítě, to je taky trochu biblické, bude kluk, tak že ho zasvěcuje jako kněze.“ Richard však o matčině slibu nevěděl, jediný, komu se matka svěřila, byla švagrová. „Já jsem dorůstal, tady jsme navazovali kontakt s českými baptisty a po válce se dělaly konference. Vždycky jednou za rok se sešly sbory, delegáti, takové tři stovky lidí, byly přednášky. Já jako mladý, máma chtěla, abych trochu rostl po stránce náboženské, já zase po stránce znalosti Čech a češtiny, tak jsem se dostal na tu konferenci a tam prof. dr. Procházka udělal výzvu k mladým hochům, jestli by měli odvahu se vydat na studium bohosloví a stát se jednou faráři čili kazateli naší církve. Nikdo se nehlásil.“ Teta se účastnila konference také, přišla za Richardem a navrhla mu přihlásit se na studium teologie. Richard návrh odmítl, ale teta mu prozradila matčin slib: „Pánbůh vás chránil, dostali jste se sem. (...) To by ses měl stát farářem a o Pánu Bohu lidem vykládat. Přihlaš se ještě večer.“ Richard si vše nechal projít hlavou a večer se přihlásil. Začal navštěvovat baptistický seminář v Praze na Pankráci.

Baptistický seminář byl v roce 1949 zrušen a jeho vedoucí dr. Procházka zatčen. Změnou církevních zákonů však bylo posléze znovu umožněno studium na teologických fakultách. „Já jsem maturitu neměl, ale byly zařízeny maturitní večerní kurzy. Už nevím, jestli to trvalo více než rok nebo rok.“ Kromě klasických předmětů se vyučovala také praktická politika. „Přísné zkoušky od soudruhů, kteří nám přednášeli. To byla někdy legrace a někdy to bylo k pláči.“ Nakonec, jak říká s Boží pomocí, v roce 1950 nastoupil na Komenského bohosloveckou fakultu.

„Ohromně mně pomohla znalost němčiny, protože nejlepší teologická literatura, ať už katolická nebo evangelická, je psaná v němčině.“ Jenomže studium na fakultě, které Richarda bavilo, trvalo jen dva roky. Změna kurzu přišla z Moskvy: Stalin vytáhl po pádu železné opony proti baptistům, kteří měli silné zastoupení v USA. Baptističtí studenti v ČSR tak byli vyhozeni.

Byl jsem nespolehlivý, a proto jsem dostal nejlepší auto

Richard Novák musel po vyhození ze školy narukovat na vojnu. „Dostal jsem se k pétépákům, to jsem ještě nevěděl, co to je.“ Sloužil na několika místech. „Měli jsme mírnější základní výcvik. Oni nám zbraně nedali, co kdybychom začali střílet.“ Poté pracoval na obnově předválečných pohraničních opevnění, což bylo zapříčiněno vzrůstajícím napětím studené války. „Obnovit a hlavně maskovat.“ Takto pracoval téměř dva roky.

Poté však přišla žádost, aby vojáci vlastnící řidičský průkaz byli vysláni do vojenské autoškoly. Tam Richard strávil dva měsíce. Pak se vrátil k jednotce v zámku Stružná u Karlových Varů, kde se setkal se starým kapitánem, kovaným soudruhem. „On se na mě zamračil, koukal do mých papírů – student teologie. Vyhlásil nástup mužstva, čety, a měl přednášku: ,Soudruzi vojíni a poddůstojníci. Dostali jsme mezi sebe nového příslušníka naší autokolony. Ale on to je vysoká církevní hierarchie. (...) Soudruzi, co budeme dělat? My mu vozidlo nemůžeme svěřit, tady je hranice blízko a za kopečkama je Západ, náš nepřítel. Co uděláme, soudruzi? Já jsem to řešil takhle: on musí dostat vozidlo také, ale my mu dáme to nejnovější vozidlo.‘ Já jsem koukal, to je paradox, já bych měl dostat to nejhorší. ,Protože nejnovějším se hodně nejezdí, to musí být šetřeno, dbáno, takže když se ten Novák dostane ven, tak nám neupláchne.‘“ Richardu Novákovi to však nevadilo: „Pánbůh to zařídil tak, že jsem měl hodně volna a většinou jsem měl možnost po snídani a po rozkazu se zašít, stáhnout záclonky, aby nikdo nevěděl, že študuju knihy.“ Dostával se však na noční služby a různé brigády. V PTP sloužil Richard Novák v letech 1952 a 1953.

Německá kázání v Broumově

Po vojně již byla politická situace trochu mírnější, jelikož Stalin a Gottwald zemřeli. „Já jsem končil vojnu, námitky proti baptistům nebyly. Bylo to všechno jiné.“ Mohl se vrátit zpátky na fakultu a studium bohoslovectví dokončit.

Po studiu byl umístěn do Broumova, protože znal němčinu. V Broumově byl dříve velký německý baptistický sbor. „Ačkoliv byl téměř stoprocentně vysídlen, tak přece jen někteří zůstali, hlavně ze smíšených manželství.“ Kostel byl celý německý, s německými zpěvníky, biblemi, zařízením. Manželka také často jezdila do Německa za odsunutými příbuznými a vozila Richardovi desky s německými písněmi. „Tak jsem přišel na myšlenku uspořádat speciálně německá shromáždění. Normální česká byla každou neděli, ta německá jsem udělal každých 14 dní v němčině na malém sále, ten byl nabitý. Ještě pro zpestření jsem tam pustil nějakou desku. Každý mi říkal: ,Ty nejsi Čech, ty jsi Němec. Ty kážeš lépe německy než česky.‘“ Německá kázání byla mezi zbytky německé menšiny velmi populární. Pak však Richarda někdo udal. Němčina by prý nevadila, ale v kázání by možná mohly být nějaké protipolitické prvky, což však Richard Novák odmítá s tím, že baptisté jsou apolitičtí. Kázat v němčině však již nemohl.

Během církevní služby prožil mnohé peripetie. Když byl v Broumově teprve tři měsíce, bylo na okresní schůzi rozhodnuto, že kostelní sál, největší místnost v Broumově, se využije pro sportovní účely. „Já jsem nevěděl, co dělat, tak jsem šel na národní výbor tady a řekl jsem: ,Víte, pánové, něco takového – právo na to máte – ale představte si tu ostudu, já jsem tady sotva tři měsíce farářem a už jsem byl vykopnut, dokonce kostel jsem ztratil. Já se stydím!‘“ Předseda národního výboru odvětil, že rozhodnutí zatím nebylo schváleno. Nakonec o sál nepřišel, za měsíc byl totiž Broumov zrušen jako okres a okresní činovník pro sport byl sesazen.

Richard Novák také vzpomíná na své konflikty s církevním tajemníkem. Problémy mu způsobila např. rekonstrukce koupelny v církevním bytě, či to, že jeho uhlí a uhlí církevní leželo na jedné hromadě. Další problém natropila kázání v němčině na hřbitovech pro příbuzné, kteří přijížděli z Německa. I toto mu tajemník vyčítal. V době po sovětské okupaci získali baptisté povolení promítat americký film, který propagoval mimo jiné baptistickou církev. Promítání ale bylo posléze na vyšších místech zakázáno, Richard film stejně uvedl. „Krajský tajemník se to dozvěděl a povolal si mě, nekřičel, syčel: ,Co vy si myslíte, vejtaho!? Máte zákaz. Co vy si myslíte? Vy budete menší než ten koberec, abyste se tam pod ten koberec dostal!‘“ Nakonec Richardovi řekl, aby ve sboru oznámil, že přestává být kazatelem. Richard Novák se ale obrátil na ministerstvo, všechno se urovnalo a on mohl u sboru zůstat.

V roce 1968 byl Richard Novák přeložen z Broumova do Vysokého Mýta. Místní farář byl dříve v církevních procesech odsouzen a za trest pak nebyl jmenován kazatel nový. V Mýtě zůstal Richard Novák do roku 1982, kdy se vrátil zpátky do Broumova. Stal se také předsedou baptistické církve v Československu. V Broumově žije dosud.