"My jako děti jsme lítali všude a Kubínovic tu měli stodolu u lesa. Chodili jsme si tam hrát do sena. My jsme tam přišli a ležely tam dvě ženské. Ta jedna byla nemocná a byly to Polky, které utekly z transportu. My jsme těm Polkám vždycky nosili... Doma jsme se báli něco říct, vždycky se řeklo, že máme hlad a mami mi namazala krajíc chleba. A já tam vždycky šla a těm Polkám jsme to dávali. Jednou jsme tam přišli a už byly pryč. Tak jestli je našli, odstřelili, prostě nevíme, kam přišly."
"A to jedno jsme měli v takovém nízkém chlívku a to jsme měli načerno. To jsme vždycky zabili, aby to nikdo neviděl. My jsme to selátko vezli tak, že bylo v pytli ve vozíku a na tom vozu byla fůra slámy. Maminka táhla vozík a já ho tlačila vzadu. Teď jel německý voják na kole, my jsme zrovna odpočívaly pod vrškem a on najednou, že nám pomůže. Měly jsme strach, kdyby to prase zakvičelo, tak to by byl průšvih. Řekly jsme, že nechceme a maminka mi řekla, ať se jdu vyčůrat do brambor. Říkala jsem, že se mi nechce, ale mamka mi odpověděla, ať mlčím a jdu. Aby to zdržela a ten voják odjel. Tak voják odjel a my to prase odtáhly domů."
"A jednou taky přišel domů, sedli jsme si k večeři. Furt se rundil, rundil a najednou vyšla taková rána. A on ukradl ve vlaku esesákovi, jak byl nacpaný vlak, tak esesáci měli na tom, jak se odkládají věci, opasek. Tak on mu vytáhl z opasku revolver a strčil si ho do kabátu. Kdyby ho viděli, tak ho odstřelí na místě. Bál se to doma říct, protože táta by nadával. Ten revolver vystřelil, vzalo ho to okolo brady, do stropu a do země. Táta vyskočil a dal mu pár facek."
Jiřina Navarová, roz. Maříková, se narodila 19. dubna 1933 v Nýřanech. Po mnichovském diktátu se obec stala součástí německého záboru. Od první třídy navštěvovala německou školu. Její otec během války pracoval v plzeňské továrně Škodovky. Pamětnice v době války tajně nosila jídlo transportovaným vězňům. Její starší bratr byl na několik dní uvězněn ve sklepení nýřanské radnice. Po skončení druhé světové války se začala učit ve znovuobnovených českých školách a postoupila do měšťanky. Působila v Nýřanských zpěváčcích a také se v roce 1948 účastnila XI. všesokolského sletu v Praze. V Plzni se vyučila švadlenou a následkem politických změn po roce 1948 pracovala v muničním závodě u Nýřan. Vzpomíná též na události spojené s vyhlášením měnové reformy v roce 1953.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
