Antonín Najser

„To víte, takových špiclů a donašečů bylo hodně. Každý sledoval, kam jezdím, kde se zdržuji. Nejvíc donašečů bylo mezi místními lidmi. Ti věděli přesně, v kolik odjíždím a kdy se vracím domů, či se domů nevracím. Týden jsem nebyl doma, tak se zajímali, kde jsem. Šli na geodezii a tam asi zjistili, že mi dala výpověď a že jsem se hned potom nahlásil u Státních lesů v Janovicích u Rýmařova. Nevím, kde to zjistili. Tam mě za pár měsíců zase odhalili, tak jsem musel u lesů v Rýmařově skončit.“ – „Ale vy jste tam byl zaměstnaný, ne?“ – „Ano, byl jsem u lesů zaměstnaný.“ – „A proč vás našli…?“ – „No protože: ‚Potřebujeme pracovníky zemědělských prací znalé‘, to bylo heslo Antonína Vinckera, zetě od Ladislava Stypy, co dělal předsedu JZD. To je velké povídání. Poněvadž když otec podruhé vstoupil do družstva, tak já hned řekl, že hospodařit nebudu, že nechci být vlastníkem. Otec to vzal v úvahu a že vlastníkem bude můj bratr, jeho syn, který žije vedle. Je o jedenáct roků mladší než já. To bylo domluvené se starým předsedou JZD Dudou, že tam vstoupí a já tam půjdu také. Já jsem svolil, že tam budu po tu dobu, než můj bratr nastoupí do JZD dělat namísto mě. No jo, ale mezitím se vyměnili předsedové. Přišel mladý horlivec, tak starý jako já, zeť od Stypy, Antonín Vincker. Můj brácha nastoupil do Vítkova jako opravář zemědělských strojů, tak jsem řekl, že končím. A on, že ne. Vzepřel se, že ne, že až brácha bude pracovat v družstvě.“

„Padlo jich tady hodně. Například v posledním domě na pravé straně Olomoucké ulice ve Slavkově ve směru na Olomouc bydlel nějaký Niederle. Dům zasáhla bomba a celá rodina tam zahynula. Celá rodina. Anebo Sporek, kousek tady od nás u odbočky na Olomouckou ulici a Zlatníky. Dneska je tam na tom místě zelené prostranství. Tam byl baráček. Rusák tam zastřelil otce rodiny, když vylézal ze sklepa, protože měl na sobě nepromokavou zelenou německou plachtu. ‚Ty German!‘ řekl a zastřelil ho před rodinou, která byla ukrytá ve sklepě.“