Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

PhDr. Svatopluk Morávek (* 1948)

• narozen 16. července 1948 v Mikulčicích

• otec Augustin Morávek jako člen Československé strany národně sociální v zastupitelstvu obce

• strýc Jaroslav Morávek ve vykonstruovaném procesu odsouzen k několikaletému trestu vězení

• strýc Jaroslav Morávek zemřel 8. dubna 1953 po důlním neštěstí v jáchymovských uranových dolech

• pohřeb strýce v Mikulčicích se stal tichým manifestem a zúčastnily se ho tisíce lidí

• Svatopluk Morávek vystudoval psychologii na Univerzitě Palackého

• v roce 1972 nastoupil na místo psychologa v Šumperku

• externě přednášel psychologii na UP v Olomouci

• spoluzakládal pedagogicko-psychologickou poradnu v Šumperku a manželskou poradnu v Olomouci

• v době natáčení v roce 2023 stále vykonával svou lékařskou praxi

Klinický psycholog a psychoterapeut PhDr. Svatopluk Morávek pochází z Mikulčic, ze zemědělského a vinařského kraje plného slováckých tradic, kde je v lidech silně zakořeněná víra v Boha. Cesty osudu ho ale zavály do zcela odlišných míst. V roce 1972 se stal prvním a krátce i jediným psychologem v celém okrese Šumperk a v tomto městě v bývalých Sudetech, kde pováleční osídlenci i po 30 letech stále hledali svou identitu, již zůstal. Svou klinickou praxi vykonával i přesto, že opakovaně odmítl vstoupit do komunistické strany. Nechtěl se totiž stát členem totalitní strany, která měla na svědomí život jeho strýce Jaroslava Morávka, jenž zemřel jako vězeň tábora Ležnice na Jáchymovsku po sesuvu horniny v šachtě.

Strýc bojoval u Tobruku

Svatopluk Morávek se narodil 16. července 1948 v Mikulčicích jako nejmladší ze čtyř dětí a jediný syn rodičům Augustinovi a Miladě. V roce 1941 sice na svět přišel jeho starší bratr Pavlík, ten ale po 14 dnech zemřel. V rodině byla zakořeněná silná sokolská tradice. Matčin otec Martin Tesařík prý dokonce zakládal sokolskou organizaci na Slovácku.

Strýc z matčiny strany Pravoslav Tesařík se jako lodník u Československé dunajské plavby v roce 1940 v Jugoslávii přihlásil do čs. zahraničního vojska, s nímž se dostal na Střední východ. Bojoval v Sýrii, v Libanonu a účastnil se bitvy o severoafrický Tobruk. V roce 1944 až 1945 bojoval v bitvě o Dunkerque a byl dvakrát raněn. Po válce se usadil v Šumperku, kde působil mj. jako mistr odborného výcviku na učňovské škole.

Otcův bratr zemřel v uranových dolech

Rodiče v Mikulčicích vlastnili hospodářství se čtyřmi hektary polností, dvěma vinohrady a vinným sklepem. Právě v něm se na konci války při průchodu fronty ukrývali, zatímco na zahradu a stáj dopadaly bomby. Po válce rodina vše opravila a život se vracel do starých kolejí. Otec pamětníka byl tehdy jako člen Československé strany národně sociální v zastupitelstvu obce. Jenže po třech letech se v zemi k moci dostala nová, rudá totalita a komunistická strana se v únoru 1948 stala jediným vládnoucím uskupením. „Otec se komunistům moc nehodil, protože byl v okolních vesnicích známý, měl velké slovo a byl oblíbený,“ dodává Svatopluk Morávek.

Otec Augustin Morávek měl o 20 let mladšího bratra Jaroslava, s nímž měl velice blízký vztah a často společně jezdili na tradiční slovácké bály, oslavy a tancovačky. A právě toho v jeho 19 letech na základě udání ještě v roce 1948 zatkla Státní bezpečnost. „Chodilo se tam do vinného sklepa. Povídali tam něco takzvaně protistátního, kecali a jen něco utrousili,“ dodává důvod zatčení Svatopluk Morávek, který je dodnes přesvědčen o tom, že prioritně chtěl komunistický aparát zastrašit jeho otce. „Dost to tátu skříplo, byl na bratra vázaný a taky mu záleželo na dětech. Takže už nemohl moc rebelovat. Částečně se pak uzavřel do sebe a ztratil veselost.“ V následujících letech v komunistických lágrech a věznicích skončilo také několik otcových kamarádů a známých.

Jaroslav Morávek dostal několikaletý trest za přípravu úkladů o republiku. Poslán byl do nápravně pracovních táborů na Jáchymovsku, kde vězni těžili rudu v uranových dolech. 8. dubna 1953 se v šachtě č. 3 ze stropu komínu ulomil velký kus horniny, jemuž se Jaroslav Morávek neměl šanci vyhnout a následně zemřel na vnitřní krvácení. „Místní komunisté měli pocit, že otci už dost ublížili a povolili tehdy pohřeb v Mikulčicích,“ vypráví Svatopluk Morávek a dodává, že toho následně velice litovali. „Byla to doslova manifestace. Sešli se tam lidé z okolních vesnic a byly jich tam tisíce. Měl jsem tehdy jen pár let, ale pamatuju si to.“

Za lepší zítřky

Nejenže se komunistický režim zbavoval svých domnělých i skutečných odpůrců, ale v celé zemi se také rozjelo znárodňování a kolektivizace, kdy lidé přicházeli o své majetky. V rámci kolektivizace se po celé republice zakládala jednotná zemědělská družstva (JZD). Otec z obav o rodinu do družstva vstoupil, ale několik dalších hospodářů se i přes nátlak odmítlo vzdát svého majetku. Svatopluk Morávek vzpomíná, že se proti nim v Mikulčicích neštítili použít i malé děti: „V první a ve druhé třídě jsme celá třída psali dopisy. My, dětskou rukou. Dodnes si pamatuji začátek těch dopisů: ‚Vážený hospodáři.‘ A ty dopisy jsme psali těm pěti sedlákům, kteří nevstoupili do JZD. Dodnes si pamatuju, jak jsem se jako prvňáček podivoval slovu hospodář. Smáli jsme se, jako že hospoda – hospodář. Psali jsme, aby do JZD vstoupili a udělali všechno pro lepší zítřky a pro nás děti. Ty dopisy jsme jim předávali.“

Na studia jen přes SSM

Na přání otce se Svatopluk jako jeden z mála ve škole nestal členem Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, která děti a mládež vychovávala v duchu marxismu-leninismu, a následně ani Socialistického svazu mládeže (SSM). Jenže chtěl studovat gymnázium (tehdy tzv. dvanáctiletka) v Hodoníně a bylo mu naznačeno, že s jeho kádrovým profilem nemá moc šancí a doporučili mu zemědělskou školu. Na obci mu ale nakonec jeho vysněné studium povolili, do posudku však bylo třeba doplnit alespoň členství v SSM. „Nikdy jsem nebyl na žádné schůzi. Jen jsem to i díky chápavým učitelům v kabinetu podepsal,“ s úsměvem dodává Svatopluk Morávek, který byl na základní škole premiantem a často byl proto vybrán, aby ve škole i v obecním rozhlasu recitoval ideologické básně, což jeho otec velice těžce snášel.

Po maturitě chtěl Svatopluk Morávek na Univerzitě Palackého v Olomouci studovat angličtinu a český jazyk, v tom roce se však tento studijní obor neotvíral, a tak se na poslední chvíli přihlásil tamtéž na obor psychologie. Byla druhá polovina šedesátých let a ve společnosti bylo cítit určité názorové uvolnění. Svatopluk Morávek vzpomíná, že během studia sice stále čerpali ze sovětské psychologie, ale alespoň mezi studenty se projevovala otevřenost názorů. Celospolečenské uvolnění se promítlo i v politice. V lednu 1968 se stal prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa Alexander Dubček a v zemi proběhlo několik reforem. Proti sílící svobodě ale zasáhla vojska Varšavské smlouvy, která v čele se Sovětským svazem vtrhla v noci z 20. na 21. srpna do země a následujících 20 let muselo Československo čelit okupaci.

Přemýšlel o emigraci

Vpád okupačních vojsk zažil Svatopluk Morávek doma v Mikulčicích. Vzpomíná, že mezi lidmi vládla jednotná nálada odporu, která se ale postupem času měnila ve skepsi, a to i mezi studenty a učiteli ve škole. „Víc a víc jsme se zaměřovali na svou odbornost, ale ambice společensko-politické byly zlé,“ dodává.

Doba temna ale přicházela postupně, a tak v létě roku 1969 mohl Svatopluk Morávek odcestovat do Dánska na mezinárodní budovatelský tábor. Tábora se ale nezúčastnil a raději procestoval Dánsko. Vzpomíná, že v Kodani zažil protesty k prvnímu výročí okupace Československa, z tamních novin se také dozvídal pravdivé informace o dění a zrála v něm myšlenka na emigraci. Při svých toulkách narazil na farmáře, který mu dokonce nabídl, že mu zařídí studium v Kodani. „Jenže já jsem byl v té době zaláskovaný, takže jsem měl velké dilema. Vrátit se do okupované země ke své lásce, nebo emigrovat,“ vzpomíná Svatopluk Morávek, který se nakonec rozhodl pro návrat.

Jediný klinický psycholog v celém okrese

V roce 1971 Svatopluk Morávek promoval. Následně, tak jako všichni vysokoškoláci, prošel roční zkrácenou základní vojenskou službou a poté nastoupil na místo psychologa v psychiatrické ambulanci v Šumperku. „Byl jsem tehdy první ambulantní psycholog v celém okrese,“ vypráví pamětník a dodává, že tehdy byla psychologická praxe v Československu v zárodku a lidé chodili k lékaři až v době propuknutí nemoci, nikoli v rámci prevence.

V Šumperku se také Svatopluk Morávek oženil a s manželkou vychovali dvě děti. V roce 1977 dokončil doktorát a od tohoto roku také externě přednášel psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1981 až 1992 pracoval na psychiatrickém lůžkovém oddělení v Šumperku. Ve městě spoluzakládal pedagogicko-psychologickou poradnu a pracoval i v Olomouci v manželské poradně. Na svých postech v Šumperku zůstal i přesto, že opakovaně odmítl nabídky ke vstupu do komunistické strany. Jak sám říká, bytostně totiž tento režim nesnášel.

O zásahu proti demonstrantům na Národní třídě v Praze, který proběhl 17. listopadu 1989, se dozvěděl z rádiové stanice Hlas Ameriky, kterou pravidelně poslouchal. Vzpomíná, že následné události vedoucí k pádu komunistického režimu prožíval ve velké euforii. U svého povolání zůstal i v následujících letech, ale využil přitom otevřených možností. Prošel zahraniční stáží ve švýcarském Curychu, v rámci autoterapie dvakrát pobýval v džungli v Peru a ušel za pět týdnů tisíc kilometrů při pouti do Santiaga de Compostela. „Když jde člověk sám, tak si může probrat řadu věcí,“ dodává Svatopluk Morávek, který i v době natáčení v roce 2023 vykonával svou klinickou praxi.

 

FILIP, Z. Kdo byl kdo, 200 osobností z historie Šumperka. Nakladatelství Pavel Ševčík – VEDUTA, Štíty 2008.