Herta Mondeková

* 1930

  • „Češi přišli a ubytovali se. Chodili po barácích. Ženský se schovávaly, protože se jich bály. Jeden přišel ke Gottwaldové, co bydlela vpředu v našem baráku. Na stěně ještě měla obraz syna ve vojenské uniformě a on byl tak slušný, že ho sundal a řekl jí, ať ho schová, nebo přijde další a bude zle.“

  • „Chodili jsme na tancovačky do hospody Pod lípami v České Vsi. Dělala jsem v České Vsi, ale nejprve jsem musela dát spát děti a pak jsem mohla jít na zábavu. Přišla jsem tam později a za chvíli volali, že všichni Němci musí ven. Pak mně ostatní Němci vyčítali, že tam nemám chodit, že přijdu a už nás všechny vyženou. Ale tak to nebylo, to bylo tím, že jsem přišla pozdě, protože jsem nemohla chodit jako ostatní a první jsem si musela udělat svou práci. Chodila jsem s Láďou Víznerem a byli tam tři mladí chlapi, kteří ho vytáhli ven a chtěli ho zbít, že chodí s Němkou. Jenomže tam kdosi přešel a zabránil tomu. Ale na druhý den už dostal zprávu a musel do Jeseníku zaplatit pokutu pět set korun, že chodí s Němkou. Jenže my jsme stejně chodili dál na zábavy.“

  • „Dědina se jmenovala Trávník. Ale musím říct, že jsme se špatně neměli. Museli jsme makat, to je jasný. Naši dělali na poli a otec musel ještě poklízet koně a on se jich bál. A já jsem dělala všechno, na poli, ve chlévě. U sedláka jsme byli dva roky, jenže on nám málo platil. Maminka nebyla pojištěná a my to ani nevěděli. Pak šla k doktorovi a tam se to zjistilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 15.02.2017

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zaplatil pokutu, že chodí s Němkou

Herta Bernertová (Mondeková)
Herta Bernertová (Mondeková)
zdroj: archiv pamětnice

Herta Mondeková, za svobodna Bernertová, se narodila 2. prosince 1930 v Adolfovicích (německy Adelfsdorf) jako nejmladší ze tří dětí rodičům německé národnosti. Ve čtyřech letech jí na tuberkulózu zemřel otec a v roce 1940 se matka se třemi dětmi přestěhovala do dělnické kolonie ve Frývaldově (dnes Jeseník, německy Freiwaldau). To už v Evropě zuřila válka, a tak v roce 1944 musel narukovat do wehrmachtu nejstarší bratr pamětnice Rudolf. Měřil přitom jen asi 160 centimetrů a podle jeho portrétové fotografie vypadal spíš na patnáct než osmnáct let. Jen o několik měsíců později v listopadu 1944 matce přišel dopis, že je její syn po bojích u města Gołdap v severovýchodním Polsku evidován jako nezvěstný, což v podstatě znamenalo, že padl. Právě někdy v tomto období narukoval další bratr pamětnice, teprve sedmnáctiletý Erich. Ten se později dostal do zajetí a nějaký čas pak strávil v zajateckém táboře v americké okupační zóně Rakouska. Po propuštění se už nemohl vrátit do Československa a nakonec se usadil ve městě Lörrach ve Spolkové republice Německo. S matkou se poprvé setkal až dvanáct let po válce, kdy jí úřady konečně povolily navštívit syna. Po válce pak rodinu nezařadili do odsunu Němců, ale v roce 1948 ji v rámci přesídlení zbylých Němců přestěhovali na zemědělské práce na Kroměřížsko. Rodina pak několikrát bez úspěchu žádala o dodatečný odchod do Německa. Do Jeseníku se mohli vrátit až v roce 1953, když získali zpět československé občanství. Pamětnice poté až do penze pracovala v místní textilní továrně. V roce 1957 se vdala za Ladislava Mondeka. Patřil mezi Slováky z Rumunska, kteří v roce 1947 reemigrovali do Československa. V roce 2017 žila Herta Mondeková stále v Jeseníku.