Věra Mlčochová

"V Brně-Slatině bydlel otcův bratr, ženatý, a oni měli dcerku, která byla o dva roky starší než já. On [strýc] se potom ještě znovu oženil a měli ještě mladší děti, tak těm ta matka nadržovala, a ta sestřenice měla hrozný hlad, tak kdysi se nám chlubila, jak se dobře najedla. Já jsem se jí ptala: ,Cos měla?' Ona říkala: ,Oni zabili psa a my jsme měli ten pajšl na smetaně.' No, smetana nebyla, to se tak říkalo, to bylo na mléku. Tak jedli psí pajšl, a jak se dobře najedla, chuděra. A ta měla hlad, ona pak umřela na tuberkulózu a na podvýživu. Potom ji vzali do těch Šaratic, sehnali jí tam nějaké hlídání u sedláků, aby se najedla, ale už to nepomohlo."

"Přišlo, že utekl z Německa, kam byli odvedeni ti mladí lidé na práci. Sem tam se někomu podařilo utéct. A utekl nějaký hoch z vesnice pod lesem, blízko těch Šaratic, a vrátil se domů. Přišel rozkaz, že ho má otec jít najít a nahlásit, že ho hledá gestapo. A on tam poslal po nějakém známém, co tam někde bydlel, zprávu, že tam půjde na kontrolu, ať se schová. Tak on se schoval do lesa. On [otec] šel ještě s nějakým Němcem k nim na kontrolu, prohledali byt, rozházeli všechno a pak odešli a ten [hoch] se mohl vrátit, k rodičům, on tam měl rodinu."