Jaryna Mlchová

„Přišla jsem s tím, že jsem na tom pracáku měla jednoho známého člověka – jmenoval se Mirek Lorenc. Ten mě vždycky říkal, kdy budou mít nábor [na totální nasazení], protože to šlo přes pracovní úřad. To bylo v Hybernské ulici. Je tam takový veliký dům s průchodem až někam na Senovážné náměstí k Jindřišské věži. Dalo se tam projít přes dvorky a tak. A ten Mirek mi řekl, že za totálně nasazeného je možné sehnat tzv. ersatzmanna, to znamená člověka, který tam půjde jako náhradník. Papíry a všechno k tomu totaleinsatzu pak dostal tenhle člověk. Ale sehnat ho, to byla strašná práce. Kdo by se hlásil do Německa, kde se opravdu válčilo? Já jsem si vymyslela takovou blbost. Když propouštěli vězně, chodila jsem kolem věznice na Pankráci. Vždycky jsem čekala, když někdo vyšel – nikdo neměl zaměstnání – a zeptala jsem se, jestli by nechtěl jít do Německa, odkud by spíš utekl. A já jsem takové lidi našla a našla jsem jich hodně – pět nebo šest, celou skupinu. Ti lidi do toho Německa šli a ti, kteří se vrátili, mi zase dávali prachy, abych mohla vyplatit ty další. Takže já jsem zas vyplatila ty, kteří byli oficiálně propuštění, ale bez místa. Lidi bez místa mohli Němci okamžitě zavřít, protože to nešlo, být bez místa. Takže za nějaké prachy se to podařilo. Kromě toho jsem já jako chemik uměla – a umím dodneška, i když to nedělám – udělat líh. Tak jsem si zdestilovala líh a do toho jsem dala voňavku, takovou kolínskou. Sbírala jsem skleničky a do nich jsem to rozlívala. A dávala jsem to jako úplatu těm lidem, protože kde bych vzala peníze. Tímhle způsobem se podpláceli lidi propuštění z kriminálu. Ti šli na rum jako včela na med, to bylo báječné. Takhle jsem se postarala o to, že řada slušných lidí se vůbec do toho totaleinsatzu nedostala.”

„Nejdřív jsem si to zjistila – dneska už je myslím mrtvý – u profesora Herforta na klinice, který mi řekl všechny příznaky žloutenky. V knihovně, v toxikologii jsem si našla, že takřka smrtelně jedovatá je kyselina pikrová, která dělá [nepravou] žloutenku. Ale že se s ní musí opatrně, protože to opravdu působí na játra a ten člověk může i zemřít. Protože jsem byla chemik, zjistila jsem, že kyselina citronová působí ohromné průjmy. Takže když se dá dohromady kyselina citronová s tou žloutenkou, jak jsem tomu říkala, tak ten člověk zežloutne, a nemůže jít do transportu. Třeba jako Žid. Strašně moc lidí nešlo do transportu, nevím kolik. Já jsem tu kyselinu pikrovou obstarávala, smíchala s kyselinou citronovou do takových balíčků a posílala jsem to ven. Jeden blbec, kterému jsem to taky poslala, to nějak nedostal. A já mu to poslala podruhé. A on mi na normálním koresponďáku napsal – možná, že to bylo dobře, že to nebylo napsané tajně – ,Prokristapána, kdy už to přijde? Já tady furt čekám a ještě jsem nic nedostal.‘ Tak jsem si říkala, ten kluk je tak blbý, že mu to nemůžu poslat. Protože jestli to někdo chytil, tak budu hned na ráně. Pak jsem mu to tedy neposlala, poslala jsem to někomu jinému s tím, aby mu to dal. Oni mě neznali. Takhle jsem to dělala. Byla jsem zaměstnaná ve výzkumném ústavu cukrovarnickém a tam byla ta pikrová i ta citronová. Byla tam veliká knihovna a v ní byly ty zabroušené flašky na chemikálie s tím vzorkem, takže jsem věděla, že to je správné. Tak jsem to prostě takhle posílala.”