Holuby na střeše, co neuletěli, postříleli
Lubomír Mikulka se narodil 28. října 1946 v Klenovicích na Hané jako mladší ze dvou synů rodičům Františkovi a Marii Mikulkovým. Rodina v obci vlastnila hospodářství s dvaceti hektary polností. Během kolektivizace odmítali vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Nasadili jim proto nesplnitelné dodávky zemědělských komodit, vyměnili polnosti za horší a vzdálenější, a několikrát dokonce sebrali zásoby obilí a neměli pak čím zasít. Na příkaz okresního prokurátora v Kojetíně pak rodině v prosinci 1955 zabavili veškerý majetek a předali do bezplatného užívání JZD Klenovice na Hané. Dne 2. února 1956 Lidový soud v Kojetíně po vykonstruovaném procesu poslal otce na pět a půl roku do vězení, které strávil v nápravně pracovních táborech u uranových dolů. O dva roky později pamětníkova utrápená matka v pouhých osmatřiceti letech velmi rychle podlehla rakovině. Dvanáctiletý Lubomír pak žil u prarodičů. Ani po propuštění se otec nesměl vrátit k rodině, protože měl na pět let zakázán pobyt v rodné obci. Několikaleté vězení se podepsalo na jeho zdravotním stavu a v roce 1970, v třiapadesáti letech, zemřel. V roce 1968 se Lubomír Mikulka oženil s Marií Kubalíkovou a společně se nastěhovali do z poloviny zkonfiskovaného rodinného gruntu v Klenovicích na Hané, který ale byl po několikaletém užívání JZD v katastrofálním stavu. Za vlastní peníze musel nejprve opravit propadlé střechy hospodářských budov a vyvézt několik tun odpadu ze dvora. Dodnes mají kvůli tomu znečištěnou podzemní vodu.