„A tam jsme se dozvěděli, že z rozhodnutí ministra obrany Lomského a náčelníka hlavní politické správy Václava Prchlíka, že došlo k tomu, že Novotný se nechce vzdát funkce prvního tajemníka, a že se dokonce projevovaly náznaky, že by mohl použít armádu. A oni prohlašují, že armádu lze použít pouze z rozhodnutí ústředního výboru, ne prvního tajemníka. A že všem útvarům zakazují, aby udržovaly styky s územními orgány strany.“
„Nastal všeobecný rozklad systému. Ten souvisel s tím, že začátkem šedesátých let došlo k ekonomickému kolapsu, skoro by se dalo říci. Já si pamatuji, že když šel někdo do obchodu, tak dostal jenom jednu čtvrtku másla, nikomu víc neprodali.“
„Druhého března jsem byl zrovna v Praze, když se konala manifestace, kterou řídil Josef Smrkovský. Bylo to v levém křídle výstaviště, tam bylo asi šest tisíc lidí. Vystupovala tam celá plejáda z roku 1968. Šik, Jiří Hanzelka. A zajímavé je to, že v té době mezi ty progresivní byl řazen také Gustáv Husák, který tam také veřejně vystoupil a měl jeden z největších aplausů, když odpověděl na otázku, co říká tomu, když je hanoben prezident republiky. Protože už se veřejně psalo a mluvilo o Novotném. A on řekl, že to je vždycky špatně, ale když je to Novotný, tak to je v pořádku. To si pamatuju, jaké bylo na to hurá. A potom skončil, tak jak skončil.“
Josef Mervart se narodil 3. března 1932 v Dolanech u Jaroměře do rodiny vesnických hospodářů, ale jeho rodiče se vydali na neprošlapanou cestu a vedli za války hostinec v Bříšťanech u Hořic. Otce se týkala mobilizace a matka zůstala krátce na hospodu a malé hospodářství sama. Po demobilizaci se otec vrátil k rodině a válku přežili beze ztrát na životech. Otec se málem zapojil do distribuce letáků, která stála život nejméně tři lidi z vesnice. Ke konci války se v hostinci ubytovali tzv. národní hosté – němečtí uprchlíci před frontou. Po osvobození hostili vojáky Rudé armády. Rodina Mervartových přesídlila do Sudet, usadila se v Hejtmánkovicích na Broumovsku. Josef Mervart se stal členem Československého svazu mládeže a později vstoupil do komunistické strany. Po škole nastoupil na vojenskou dráhu. Josef Mervart protestoval proti srpnové okupaci roku 1968, následovalo jeho vyloučení z KSČ a vyhazov z armády. Během sametové revoluce se angažoval v podnikovém Občanském fóru v Kovozávodech Semily. Rehabilitace a povýšení na podplukovníka se dočkal v roce 1991, dva roky před svým odchodem do důchodu. V době natáčení v roce 2021 žil spokojeně se svojí druhou manželkou v Bělé.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
