Za války se strachoval o sestru, při okupaci v roce 1968 o děti
Pavel Mejsnar se narodil 15. května 1936 v Dolních Štěpanicích jako poslední ze čtyř dětí. Otec prožil první světovou válku v bojích na Haliči. Celá rodina nesla velmi těžce, když nemocnou sestru Marii během nuceného nasazení udala německá selka úřadům pro simulaci. Marie zůstala rok ve vězení ve Vrchlabí a rodina o ní nic nevěděla. Pamětník zažil znovu velký strach na konci války, když bratra Pepíka odvedli na krátký čas vlasovci. Později začal bratr hospodařit na statku po odsunutých Němcích. Hned v padesátých letech mu ale část pozemků komunisté sebrali, protože nechtěl vstoupit do družstva jako jediný sedlák ze širokého okolí. Pavel Mejsnar odešel v jedenácti letech studovat do Prahy na gymnázium a hudební skladatel Miroslav Venhoda ho přijal do svého sboru Schola cantorum. V roce 1950 byl svědkem odsunu řeholníků z kláštera. Po roce 1950 nastoupil do učení v Mladé Boleslavi, vyučil se nástrojářem a toužil pokračovat ve studiu na strojní průmyslovce. Kvůli kádrovému profilu však nemohl. Místo toho nastoupil do Škodovky ve Vrchlabí, kde setrval více než padesát let. Na vojně držel pohotovost během Maďarského povstání a střežil na Slovensku hranice s Maďarskem. Stejný strach z mobilizace zažil během invaze vojsk Varšavské smlouvy. Několikrát odmítl vstoupit do strany. Jako nestraník nemohl pracovně povýšit. Po roce 1989 vítal vstup Škodovky na západní trh a nový přístup vedení po spojení Škody s koncernem Volkswagen. S manželkou vychovali čtyři děti a trávili čas s jedenácti vnoučaty. V roce 2023 žili společně ve Vrchlabí. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.