„Byli jsme tři kluci – já, o dva roky mladší bratr a třetí byl mladší o sedm let. Ten, když kluci na podzim u řeky dole pásli krávy, tak si udělali oheň. Já také, vždycky když jsme pásli krávy, tak jsme si pekli brambory. A oni našli někde granát a hodili ho do toho ohně. A protože dlouho nevybuchl, tak můj brácha šel k tomu s klackem do toho šťourat. A v tom okamžiku to vybuchlo a roztrhlo mu to břicho. Na místě byl mrtvý.“
„Jednou ráno jsme vstali a velitel řekl: ,Hitler umřel.‘ Tak jsme mu ještě všichni střelili salvu. Všichni jsme vlezli do nákladních aut a jeli jsme do Horních Rakous k Američanům do zajetí, abychom se nedostali k Rusům do zajetí. Rusů se každý bál.“
„Jak nás propustili z té sanitárny, tak nám řekli, že se na nejbližší stanici musíme hlásit. Abychom se neflákali. Náš poddůstojník nás tedy šel na jedné stanici hlásit a tam byli esesáci. A ten esesák povídá: ,Jak dlouho se tady flákáte?‘ On mu řekl, že dva nebo tři dny, než jsme něco našli. A on mu řekl: ,Kdybyste byl z naší jednotky SS, okamžitě bych vás nechal odstřelit!‘ Takoví to byli darebáci, ti esesáci.“
„Ustupovali jsme přes Maďarsko a tam jsme jeli do takového kopce. Bylo jaro a kluzko a ty koně měli uchozený štulpny. Tak se jeden kůň svalil a na mě. Vůbec jsem nemohl stoupnout na nohu, kotník jsem měl celý rozbitý. Vezli mne sanitkou do Nových Dvorů u Hodonína. V bývalé škole tam byla zřízená sanita.“
„Když jsme ustupovali, tak šla vždy jedna parta napřed a hledala, kam by se koně a všechno ostatní schovalo. Tentokrát jsme nestihli dojet, když přiletěla nepřátelská letadla. Uviděli nás [piloti], za chvilku se vrátili a tloukli do toho všeho. My jsme koně uvázali dole v takovém lese a utíkali se schovat nahoru do kopce, kde jsme byli v bezpečí. Ale dole ty koně hrozně zkusili a hromadu jich zabili.“
Jan Meixner se narodil 21. května 1925 ve Starém Hobzí u Dačic, poblíž rakouských hranic. Po otci byl Němec a po matce Čech. Jako říšskoněmecký občan v roce 1944 narukoval do wehrmachtu. Na jaře 1945 v Maďarsku utrpěl zranění. Po měsíci stráveném v lazaretu poblíž Hodonína byl poslán do zákopů proti Rudé armádě. Zažil však už hlavně všeobecný ústup. Strávil dva týdny v zajateckém táboře pod velením Američanů, půl roku pracoval ve mlýně v Horních Rakousích, na konci zimy se odebral do Vídně a na jaře 1946 se vrátil do Starého Hobzí. Po roce 1948 byl nátlakem donucen vstoupit do JZD, ve kterém pracoval až do svého odchodu do penze. Zemřel 22. srpna roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
