Jan Meixner

„Jednou ráno jsme vstali a velitel řekl: ,Hitler umřel.‘ Tak jsme mu ještě všichni střelili salvu. Všichni jsme vlezli do nákladních aut a jeli jsme do Horních Rakous k Američanům do zajetí, abychom se nedostali k Rusům do zajetí. Rusů se každý bál.“

„Jak nás propustili z té sanitárny, tak nám řekli, že se na nejbližší stanici musíme hlásit. Abychom se neflákali. Náš poddůstojník nás tedy šel na jedné stanici hlásit a tam byli esesáci. A ten esesák povídá: ,Jak dlouho se tady flákáte?‘ On mu řekl, že dva nebo tři dny, než jsme něco našli. A on mu řekl: ,Kdybyste byl z naší jednotky SS, okamžitě bych vás nechal odstřelit!‘ Takoví to byli darebáci, ti esesáci.“

„Ustupovali jsme přes Maďarsko a tam jsme jeli do takového kopce. Bylo jaro a kluzko a ty koně měli uchozený štulpny. Tak se jeden kůň svalil a na mě. Vůbec jsem nemohl stoupnout na nohu, kotník jsem měl celý rozbitý. Vezli mne sanitkou do Nových Dvorů u Hodonína. V bývalé škole tam byla zřízená sanita.“

„Když jsme ustupovali, tak šla vždy jedna parta napřed a hledala, kam by se koně a všechno ostatní schovalo. Tentokrát jsme nestihli dojet, když přiletěla nepřátelská letadla. Uviděli nás [piloti], za chvilku se vrátili a tloukli do toho všeho. My jsme koně uvázali dole v takovém lese a utíkali se schovat nahoru do kopce, kde jsme byli v bezpečí. Ale dole ty koně hrozně zkusili a hromadu jich zabili.“