poručík Petr Mayer

„17. března 1942 byla v Palestině vyhlášena mobilizace československých státních příslušníků. Tak jsem se samozřejmě ihned přihlásil u Československého generálního konzulátu v Jeruzalémě. Při odvodu 9. května 1942 jsem byl uznán ,schopen bez vady.‘ Vojenskou službu jsem nastoupil 5. července jako příslušník 200. lehkého protiletadlového pluku - Východního. Po krátkém výcviku byla má jednotka pověřena protivzdušnou obranou Haify a pak důležitého ropovodu. Tehdy jsem byl raněn při autonehodě blízko Jericha. Když jsem se vyléčil, byla jsem nasazen od února 1943 do konce června stejného roku na obranu letiště Air Aden, severně od přístavu Tobruk."

„Kritická situace nastala 25. listopadu 1940, kdy se loď v 9:15 najednou zakymácela. Napřed jsme se domnívali, že jde o letecký poplach nebo o torpédo nebo něco podobného, protože kolem začala lítat policie. Loď se potápěla a oni křičeli ,Go in! Go in!‘ Pak začali zase řvát ,Go out! Go out!‘. A já se ještě zeptal anglických policistů, když už se loď potápěla, zdali mám skutečně slézat bok lodi a zachránit se v moři. Křičeli na mě: ,Yes! Go in!!!‘ Byl jsem velice slušně vychovaný, takže jsem se na všechno vždycky ptal. Až moc slušnej sem byl… Česky se tomu říká blbej.“

„5. července 1943 jsem se s dalšími 1125 vojáky v Suezském přístavu nalodil na parník Mauretania a po plavbě kolem celé Afriky, s třídenním volnem a vycházkami v Kapském městě, jsme 11. srpna přistáli v anglickém Liverpoolu. V Anglii se konala přehlídka a poté byl pluk prezidentem Benešem rozpuštěn a jeho příslušníci začleněni do různých útvarů Československé samostatné obrněné brigády, která po spojenecké invazi do Normandie v červnu 1944 spolu s dalšími spojeneckými jednotkami obléhala 12 000 německých vojáků odříznutých v přístavu Dunkerque od německých ustupujících armád.“

„Na lodi Milos jsme jeli až ke břehům Palestiny. Hlídkový člun britské policie nás delegoval do Haify. 11. listopadu 1940 nás přivítal na lodi Milos zpravodajský důstojník major Petr Hájíček a přislíbil, že skupina bude brzy propuštěna na pevninu. Ale na lodi se mezi pasažéry šířily zvěsti, že budeme deportováni do Austrálie. Několik mládenců v noci z Patrie uprchlo. Pak nám bylo zase sděleno, že vysoký britský komisař McMikel rozhodl, že zde nemůžeme zůstat a že budeme deportováni na ostrov Mauricius v Indickém oceáně. My jsme proti tomu protestovali.“