Slovo Boží je pro mě vodítkem. Víra je moji silou. Bůh je pro mě jistotou. Jeho andělé jsou mým světlem.
Vojtěch Matyáš se narodil 21. května 1923 v Košicích (Slovensko) jako nejmladší ze čtyř synů. Rodina se dlouhodobě nacházela ve velmi složité sociální situaci. Matka Rozálie byla v domácnosti, otec Šebestián pracoval jako horník. Chudí rodiče nemohli Vojtěchovi dopřát vyšší vzdělání než pět tříd obecné školy. Poté byl chlapec dán do učení k obuvníkovi. Oba rodiče zemřeli velmi brzy - otec skonal, když bylo Vojtěchovi sedmnáct let, matka o rok později. Po jejich smrti odešel Vojtěch z Košic a začal sloužit na malé vesnici u faráře, kde pracoval téměř dva roky. V roce 1943 nebo 1944 narukoval do pomocné jednotky maďarské armády, jejímž úkolem bylo kopání protitankových příkopů v oblasti jižního Slovenska. Od jednotky uprchnul, ale brzy se dostal do zajateckého tábora. Později strávil asi dva měsíce v koncentračním táboře na území Rakouska. Po válce se vrátil na rodné Slovensko a živil se opět posluhováním u několika sedláků. Těžká sociální situace ho dovedla až na pokraj tělesných i duševních sil. Ze zoufalství spáchal těžký zločin - zabil člověka. Zprvu mu hrozil trest smrti, nakonec byl odsouzen na doživotí. Byl ve věznicích a v pracovních táborech v Ilavě, v Jihlavě, v Leopoldově, ve Vojně a v uranových dolech v Jáchymově. Z vězení byl propuštěn během amnestie v roce 1966. S návratem do společnosti mu pomohl dávný přítel Bláha z Pardubic, který mu poskytl ubytování a především láskyplné rodinné zázemí. Našel mu také práci v továrně, která mu umožnila se konečně slušně živit. Brzy se Vojtěch Matyáš aktivně zapojil do života místního sboru adventistů, kde se také seznámil se svou budoucí ženou. Po sňatku se společně odstěhovali na Slovensko do vesnice Brestovec. Na sklonku života se Matyášovi vrátili zpět do České republiky. Sílu dodnes nachází v hluboké náboženské víře a četbě Bible.