František Matějka

* 1942

  • „Vycházel u nás časopis „Nová vesnice Lanškrounska“, a tam o každém [zemědělci] byl nějaký článek, převážně o neplničích. Byl tam také článek o rodu, co je manželka. Jinak se snažili plnit dodávky. Ale neoseli půl hektaru nebo hektar lnu a za to v tehdejší době dostali pokutu dvacet tisíc. Což byla na tu dobu velká peněžitá částka.“

  • „To byl snad nejhorší den – pátého září – kdy mi ráno zemřela maminka. Otec říkal: ‚Tak maminka je po smrti.‘ A odpoledne přišli přesvědčovat do JZD, to nebylo nic příjemného. A ještě do toho pátého září musely být splněny dodávky obilí, takže obilí jsme si museli zapůjčit od souseda a postupně ho vrátit zpět. To považuju za nejhorší událost v mém životě.“

  • „Mně bylo deset roků, takže práce zůstala na nás s tatínkem. Ze začátku to byla samá ruční práce. Hodně jsem jezdil s kravami po poli, na jaře jsme seli obilí, úklid ve chlévě. V deseti letech jsem se musel naučit dojit krávy, takže to nebylo jednoduché. Než se šlo na osmou hodinu ráno do školy, musel jsme nejdřív pomoci poklidit ve chlévě. A přišli jsme ze školy a zase práce na poli, zvláště při sušení sena nebo na podzim sběr brambor, výmlat obilí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 26.06.2024

    (audio)
    délka: 02:09:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ráno zemřela maminka, odpoledne přišli agitovat do JZD

František Matějka, 1962
František Matějka, 1962
zdroj: archiv pamětníka

František Matějka se narodil 21. ledna 1942 v Bystřeci u Jablonného nad Orlicí. Otec Josef Matějka (1900–1987) i matka Emílie (1907–1952) hospodařili na statku se sedmi hektary zemědělské půdy. Rodiče pamětníka žili bohatým společenským životem, ačkoliv život na vsi byl v první polovině 20. století především naplněn těžkou prací. Hráli ochotnické divadlo, cvičili v Orlu, podíleli se na pořádání dožínkových slavností a scházeli se v hasičském sboru. František měl dva starší sourozence – bratra Josefa (1933–1987) a sestru Annu (1936). 50. léta se pro něj stala nejhorší dobou v životě. Po převzetí moci komunistickou stranou vstoupila do života celé vesnice násilná kolektivizace zemědělství. 5. září 1952 desetiletému Františkovi zemřela maminka. Ještě ten den odpoledne k nim přišli bezostyšní agitátoři přesvědčovat, aby vstoupili do JZD. Protože bratr Josef musel jako politicky nespolehlivý narukovat k Pomocným technickým praporům (PTP) a sestra studovala, malý František s otcem převzali zodpovědnost za hospodářství a plnění dodávek. Tvrdě pracoval od ranního rozbřesku až do večera. Musel se naučit ručně dojit krávy. Teror vůči zemědělcům vyvrcholil v roce 1953, kdy soudruzi z Bystřece násilně vystěhovali tři rodiny. Do JZD nakonec donutili vstoupit všechny včetně Matějkových. Po základní škole nastoupil v roce 1956 na zemědělskou roční školu, v letech 1978–1983 si doplnil středoškolské vzdělání a pak pracoval jako zootechnik v JZD Bystřec. V roce 1968 se oženil s Marií Killarovou z Bystřece, která také pocházela z rodiny perzekvovaných zemědělců. Vychovali spolu čtyři dcery. František Matějka uchovává pozůstalost po svém strýci, důstojníku armády, Vincenci Matějkovi, který padl při obraně Dvora Králové nad Labem 5. května 1945. V roce 2024 inicioval v Bystřeci odhalení pamětní desky na jeho rodném domě.