Vlasta Macháčková

„Za mnou přišli dva gestapáci, jeden byl Čech, já říkám potvorčenej… druhej byl Němec… Tak jsem jim ukázala, aby šli do mého pokoje. A teď já říkám, Vlasto, seber se, rozum, klid… jenom klid. A říkají, jak to, že jste dostala přihlášku, dostala jste ji třikrát, jak to, že jste nevstoupila, nepodepsala. Já říkám, nepodepsala. To byla taková česká… já jsem tomu říkala českej Hitlerjugend. Já povídám, no nevstoupila, já jsem Češka, já tomu nerozumím. No vy jste také byla činná v Sokole. Já říkám, to jsem byla. Byla to normální organizace naše, tak proč bych nebyla. No ale vy jste byla hodně činná. Já říkám, no tak byla, jako každý. No ale vy jste také organizovala něco. Já říkám, no organizovala jsem cvičení. Oni už byli tak naštvaní. Pochopitelně to bylo ještě pořád nic. No ale máte také nějakou rodinu. No máme, ale nestýkáme se. Sourozenci? Já říkám, jo, měla jsem sestru, ta zemřela. A bratra jste neměla? Já řekla, neměla. Teď se na sebe podívali. No ale já jsem byla tvrdá. Opravdu, já jsem se přemáhala, jak jsem mohla. A teď to začalo znovu, všelijakých otázek. Jak to otáčel, ty papíry, a měl tam ten závěr, tak jsem viděla, že tam měl německy napsané politicky nebezpečná. No a tak páni se odporoučeli. Máma chudák vyběhla, chytla mě a sedly jsme si vedle sebe a objaly jsme se a třepaly jsme se a já brečela, brečela a brečela a nebyla jsem schopná ničeho. Já jsem se zhroutila, totiž.“

„Já jsem původně odsuzovala, že se tomu lidé propůjčují, že jsou bezpáteřní, jak se říká. Ale oni to většinou dělali z toho titulu, aby zachránili, ti rodiče, děti, aby děti mohly studovat, a oni sami, aby se udrželi ve svém zaměstnání. Poněvadž jakmile jste trošku uhnula někam jinam, tak buď by vás zavřeli, nebo vás suspendovali z takových míst, jako byli vysokoškolští pracovníci, že vás dali do dělnického stavu. A to bylo zajímavé, že to bylo stejné jak za protektorátu, tak i pak za té druhé existence, já s dovolením říkám, ať mi to nikdo nemá za zlé… tady byl Protektorát Sovětského svazu. A to bylo znát a cítit na všech místech, v každé kultuře, v politických změnách. Také tu byli lidé, co to dělali z prospěchu. Za Hitlera i za socialismu. Podvolovali se. Myslím, že tito lidé už jednou si tu páteř nějakým způsobem nalomili a už zůstala nalomená.“