„Bylo nám strašně smutno. My jsme pana prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka opravdu měli moc rádi. Každý rok sedmého března jsme nezapomněli, že má svátek, a vždycky jsme měli besídku. A na té besídce se určitě ozvalo: ‚Tatíčku starý náš, šedivou hlavu máš, dokud ty jsi mezi námi, dotud bude dobře s námi, tatíčku starý náš.‘ A když jsme pak v rádiu slyšeli, že zemřel, no to nám bylo opravdu moc smutno. Nezapomenu na pana učitele, jak šel po chodbě a hlasitě, hlasitě plakal a naříkal. Ano, tehdy na pana prezidenta Masaryka jsme moc a moc vzpomínali. Měli jsme ho moc rádi, všichni – děti i dospělí.“
„Jedna rodina, byl to strážmistr četnický, si koupil nové rádio. To bylo první rádio ve vesnici. A ta jejich holčička chodila taky do školy, i ten chlapeček, a řekli: ‚Pojďte se podívat, my máme rádio.‘ A my jsme šli, byli jsme pozvaní, tak jsme šli. Na stole stála taková malá bedýnka. Najednou tam něco luplo a potom začala hrát hudba. My jsme všichni koukali, dívali jsme se zespodu, ze strany, obhlíželi jsme celou bedýnku a hledali jsme ty muzikanty. Přece jsme znali muziku, když pan Černohorský šel s kapelou, tak přece měli takové velké nástroje, heligon, trumpetu, saxofony, klarinety. Kde ti muzikanti byli? Jak můžou hrát, že se to line z té bedýnky? A ti domácí páni otočili knoflíkem, zhaslo to, zapnuli, znova otočili knoflíkem, a ono to začalo zase hrát. A my jsme konečně pochopili, že to je jenom stroj, že to není doopravdická kapela, že to je technický vynález. No byli jsme nadšení, opravdu jsme byli nadšení. Potom ty zprávy jsme se hned dozvěděli. Hned se něco někde dělo a my jsme se to hned z rádia dozvěděli. No to bylo úžasné!“
Milena Macháčková, za svobodna Brendlová, se narodila 3. dubna 1925 ve Starých Ždánicích u Pardubic. Bydlela s rodiči, třemi bratry a babičkou v deputátním bytě. Maminka se starala o domácnost a hospodářství, otec pracoval ve Škodových závodech Hradec Králové jako specialista na nýtování kotlů. Hned po založení Sokola v obci se ona i sourozenci účastnili všech sokolských aktivit. Její charakter formovala rodinná výchova i příklad učitelů, sport i osobnost T. G. Masaryka. Po měšťanské škole absolvovala Lidovou hospodářskou školu ve Ždánicích. Pak pracovala ve žňovém útulku a jako pomocnice v dětském domově v Horažďovicích. Zájem o malé děti ji v roce 1943 přivedl k absolvování kurzu při Nemocnici a útulku spolku Československé ochrany matek a dětí v Praze-Krči. V roce 1947 se vdala za Vlastimila Macháčka a narodily se jim čtyři děti. V roce 1958 si doplnila střední zdravotnické vzdělání a dál pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v Opočně. Po praxi na dětském obvodě v Dobrušce nastoupila v roce 1966 v jeslích, kde pracovala až do důchodu. Po roce 1989 se zapojila do znovuobnoveného Sokola v Novém Městě nad Metují. Stala se tam náčelnicí, účastnila se sletu v roce 1994, cvičila a sportovala až do roku 2018. Byla aktivní v občanských záležitostech ve městě, navštěvovala seniory, kterým se snažila předat svůj pozitivní pohled na svět. Milena Macháčková zemřela 16. dubna 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
