Jiří Lukš

„Rusko je barbarská země. Skutečně barbarská. Přitom nesmírně primitivní. Ten primitivismus jsem viděl v době, kdy jsem tam působil. Měl jsem auto, a když jsem měl v neděli volno, sebral jsem se a jezdil po okolí. Bylo to blízko města Orel a městečka Mcensk. Nesmírná bída. Chaloupky na spadnutí, lidé zubožení, ovšem propaganda z Moskvy všechny přesvědčila, že je tam ráj. Ale byl to jenom svrab a neštovice, jak se říká.“

„Často jsem se v Mongolsku vracel v noci silně připitý, protože s nimi se nedalo nepít. A trošku teď odbočím. Když jsem byl v Rusku a bavili jsme se o Mongolsku, tak mě ti Rusové přesvědčovali, jak oni Mongolsko vylepšili. Jak naučili Mongoly jíst vidličkou a nožem. Já jsem jim říkal, že je naučili jenom chlastat. Nic jiného jim tam nepřinesli. To byla moje reakce na to ruské vychvalování, co oni do Mongolska přinesli. Samozřejmě. Když tam ruská armáda pronikla, zničila všechny historické budovy náboženského charakteru. V Ulánbátaru zůstal jeden chrám. Všechno ostatní po celém území Mongolska totálně zlikvidovali. A ten chrám v Ulánbátaru pak používali jako turistickou atrakci.“

„Bylo to opravdu vlivem rozhodnutí nové vlády – předsedy vlády Klause, který zastavil veškeré financování. Mongolové nás tam chtěli. Měli jsme v Mongolsku úžasnou pozici. Nechtěli Rusy. Ty vyhnali. Ale tlačili se tam hlavně Angličani a všichni další. Dobývalo se tam zlato. Drahé kameny. To všechno přejímaly západní státy a Mongolům to vyhovovalo. Nás prosili, ať tam zůstaneme. Bohužel rozhodnutím předsedy vlády Klause se to zastavilo.“