"Myslím, že i můj tatínek pravděpodobně mluvil česky. Protože – já ani nevěděl, že mluví česky, ale když už jsem v Česku studoval, vzal jsem si Jiřinu za manželku a jeli jsme do Bolívie. Chtěl jsem, aby Jiřina poznala mého strýce, který tehdy žil v Bolívii. Mezitím otec zemřel, ale strýc ještě žil. Jeli jsme ho navštívit do města, kde bydlel – Cochabamba se jmenuje –, a když jsme šli do jeho domu a přijal nás, řekl jsem: 'Chci, abys poznal moji ženu, ale neumí španělsky.' Zeptal se, co umí za jazyk. Odpověděl jsem, že mluví česky. Otočil se na ni a začal mluvit česky. Byl jsem úplně překvapený, že mluví česky. Pak jsem se dozvěděl, že otec, strýc a jeho rodina museli utéct před Rusy z místa, kde bydleli, jak se jmenuje to město... – Drohobycz. Utekli do Prostějova a tam žili asi pár let a asi tam mluvili česky."
"Otec pochází z Polska, byl Polák a byl báňský inženýr. Jednou na dovolené v Berlíně, někdy v roce 1934, se potkal s nějakým člověkem, který se ho zeptal, co dělá jako báňský inženýr v Německu. Řekl, že je na dovolené. Zeptal se ho: 'Nechcete jet jako báňský inženýr do dolů, kde se těží stříbro, cín, wolfram a takové věci, do Bolívie?' Otec řekl, že neví, a on: 'Měl byste plat tisíc dolarů měsíčně.' Když to otec slyšel, skoro spadl, protože tisíc dolarů nevydělal ani za půl roku, a tak přijal. Tím pádem jel do Bolívie, kde založil rodinu a kde jsem se narodil já. Moje matka byla paní, její rodina byla majitelkou jednoho nebo dokonce dvou velkých statků, kde bylo plno ovcí, zvířata, takže tam žila jako dcera majitelů statku. Potkala se s otcem, který jel do blízké vesnice dát si jídlo. Bylo to blízko dolu, kde pracoval. Tam se poznali s maminkou, vznikl vztah a nakonec se vzali."
"Nemůžu teď přísahat, že tomu tak bylo, ale domnívám se, že to, že šlo o socialistickou zemi, byla situace, která mě spíš přitahovala. Protože v té době u nás každý mladý člověk byl přirozeně proti Americe, to byli naši vykořisťovatelé atd. – škatulky, co politikové dávali a my jsme se k tomu názoru přidali. Tím pádem co bylo komunistické, socialistické, bylo nejlepší. Takže to, že Československo bylo socialistická země, mi spíš nahrálo, abych jel sem."
Emil Liebermann přišel na svět 6. listopadu 1937 v bolívijském La Paz jako starší ze dvou dětí. Otec Wilhelm Liebermann pocházel z Polska, do Bolívie se přestěhoval za prací jako báňský inženýr. Matka Nelly Galleguillos pocházela z rodiny statkářů, kteří chovali ovce a prodávali ovčí produkty. Emil po maturitě na státní střední škole v roce 1955 pokračoval ve studiu na technické univerzitě ve městě Oruro. Po ukončení studia dosáhl na státní stipendium a mohl tak pokračovat postgraduálním studiem, pro něž si zvolil Československo. V letech 1959–1963 působil na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1961 potkal Jiřinu Kuklišinovou, která učila na konzervatoři, chodili do stejné menzy. Sblížili se, v roce 1963 se vzali a narodila se jim dcera. Emil Liebermann dokončil studium a roku 1966 mu skončilo vízum. Jiřina Liebermannová čekala druhou dceru. Vrátil se do Bolívie, kam za ním manželka přijela v roce 1967. Třetí potomek, syn, se narodil v Bolívii. Do Československa se vrátili v roce 1976. Další cesta Emila Liebermanna za prací vedla do Mexika, kam se s rodinou přestěhoval roku 1983. Celý život pracoval v oboru, podílel se například na výzkumu v oblasti El Mutún v Bolívii, učil na univerzitách. Do České republiky se natrvalo vrátili v roce 2017, v roce 2021 žili s manželkou v Rožnově pod Radhoštěm.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
