Tamara Lenzová

„Do poslední chvíle jsem byla v Rovně. Ve čtvrtek bombardovali Rovno a v pátek – ona tam byla taky moje sestra zaměstnaná, byla mladší, ale dostala se tam taky, bylo to 20 kilometrů od nás – a my jsme se sebraly, každá tašku do ruky, a šly jsme těch 20 kilometrů pěšky domů. Přišly jsme domů ve čtvrtek nebo v pátek a v sobotu nebo kdy tam přišli Rusové. My jsme byli od sovětské hranice jenom 30 kilometrů a maminka ráno přišla a říká: ‚Holky, vstávejte, nějaký rachot je z tamté strany.‘ A oni přijeli těmi stalincemi, velkými tanky.“

„Tak my abysme se vyhnuli tomu špatnému, tak jsme šli ke strejdovi. To si pamatuju, když jsem se ohlédla, tak jak odcházeli Němci, a když už zase přicházeli Rusové, tak pálili, tak když jsem se otočila, to jsem byla na tom kopečku, to byla záře, jak to všechno hořelo. My jsme přišli k tomu strejdovi a tam byl vedle hostinec a dole pod tím hostincem byl takový sklep, tam skladovali pivo, tak oni se tam schovávali. Tak jsme tam šli taky s nimi. Když jsme tam šli, tak tam byli Němci a do rána už tam byli zase Rusáci.“